Den 3: Washington, D. C. a Obamastore

Na třetí den jsme si naplánovali výlet do hlavního města Spojených států, muzea a galerie ano jednoho z nás příliš vůbec neberou, takže to bude tak akorát. Do Washingtonu jsme vyrazili s Megabusem, to je nízkonákladový autobusový dopravce, kdo ho neznáte. Za v přepočtu 200 Kč jsme pořídili zpáteční jízdenku a exkluzivní místa na předních sedačkách horní paluby dvoupatrového autobusu.

Washington | © Petr Novák

Bílý dům, dveře dokořán

Autobus měl odjíždět o půl druhé ráno, ale měl pár minut zpoždění, což nám hrálo do karet. Do newyorské Penn Station poblíž slavné Madison Square Garden jsme dorazili jen s tříminutovou rezervou, poslední lidi akorát nastupovali do modrého dvoupatráku. Ten byl zaplněný tak ze dvou třetin, bez problémů jsme si mohli zabrat dvousedačku a trochu se na pětihodinové cestě prospat.

Do Washingtonu na parkoviště, které slouží jako zastávka Megabusu, jsme dorazili v půl sedmé ráno. Ještě bylo chladno a město se teprve probouzelo. V malém obchůdku jsme koupili mapu města a vydali se pěšky směrem k Ministerstvu financí a Bílému domu. Tam zrovna probíhal den otevřených dveří a bylo možné zajít k Obamovým na návštěvu. K naší smůle bylo třeba účast nahlásit se šestiměsíčním předstihem, a tak z návštěvy nic nebylo.

Po National Mall jsme došli až k nejvyšší stavbě ve městě, 169 metrů vysokému Washingtonově monumentu. Vstupenky na jeho prohlídku jsou bezplatné, a tak byly rozebrané. První dostupné byly k dispozici až na šestou hodinu večerní, ale co se dá dělat. Výhled na Washington z nejvyšší budovy ve městě si nemůžeme nechat ujít!

Česká republika? Co to je?

Času bylo habaděj, a tak jsme se vydali k další ikoně Washingtonu, Kapitolu. Cestu po National Mall lemuje nekonečná řada muzeí a knihoven. Tedy ve skutečnosti má něco přes asi dva kilometry, ačkoliv se zdá mnohem méně.

Pozítří je Den nezávislosti, kdy má Barack Obama pronést právě u Kapitolu projev, a tak jsou přípravy v plném proudu. Kapitol obkličují vojáci a policisté, nacvičují se evakuace a psi čmuchají po okolí hledajíc výbušniny. A do toho se staví obrovské pódium. Nás přepadl hlad, a tak jsme se zastavili v zářivě žlutém stánku na americké národní jídlo. Polský hot dog vyrobený v Mexiku, v Americe prodaný Vietnamcem a snědený sebrankou z Česka.

Po vydatné dávce kalorií a náloži cholesterolu jsme se vydali hledat poštu. Hledali jsme tak dlouho, až jsme našli hned tu největší v celém Washingtonu. Tím párkem v rohlíku se z nás stali asi trošku Američani, protože pošťačka nás na chodbě zastavila, že si určitě jdeme zažádat o cestovní pas. Američani o něj skutečně žádají na poště. My jsme naopak překvapili pošťáka za přepážkou s žádostí o známky na pohledy do Česka. Evidentně o naší zemi slyšel poprvé, ale situaci nepodcenil, a na každý pohled nám raději dal čtyři rozměrné, samolepící známky.

Fotka s Obamou

Kolem šesté jsme se vydali k Washingtonově monumentu. K oknům až u samotné špičky monumentu jezdí výtah, žádné vybíhání schodů se nekonalo. Výhled na město plné úřadů, ministerstev a ambasád je fantastický, fotit je možné zcela bez problémů.

Po prohlídce jsme se vydali na autobus zpět do New Yorku, když začalo vydatně pršet. Trhovci bleskurychle vyměnili trička za deštníky a my se schovali v obřím Obamastore. Velký obchod nabízel suvenýry s prezidentem Barackem Obamou, kromě obligátních triček, plakátů a čepic byly na regálech vyskládány vlaječky, sošky, košile či saka. Za 10 dolarů bylo se bylo možné s kartonovým Barackem vyfotit před jeho prezidentským pultíkem. Nedovedu si představit, že by u nás takový fanshop měl Václav Klaus.

Déšť ustal a my se mohli vydat na autobus. Washingtonské ulice často nesou název jednotlivých amerických států, tak jsme vytáhli mapu a hledali nejkratší cestu. Jednou z dobrých vlastností Američanů je enormní ochota pomoct. Tak jsme mapu schovali zpět do batohu a dali na rady jednoho z mnoha místních, jenž nás navedl. Co naplat, že špatným směrem, naštěstí byla mapa stále v batohu.

K autobusu jsme dorazili akorát, dokonce se nám podařilo ulovit dvousedačky, navíc v prvních řadách horního patra. Na Megabus nedám nikdy dopustit, jízdenky za pár dolarů a v autobuse zásuvky i wifi zdarma. Zpět do New Yorku jsme odjeli ve 21:45 a dorazili do něj o půl druhé ráno. Pro většinu lidí by asi takto krátký výlet do Washingtonu nedával smysl, nicméně pro nás to byla ideální volba. A vůbec pro každého, kdo netráví dlouhé hodiny v muzeích a galeriích.

2. července 2009

19. listopadu 2014 Petr Novák , ,

Přispějte svým dotazem nebo osobní zkušeností

Než se na něco zeptáš, přečti si prosím článek a předchozí komentáře. Všechny nové příspěvky osobně kontroluji, reklamu, spam a sprosťárny hned mažu.