Žádost o vízum do USA: Vaše zážitky a zkušenosti

Při žádosti o vízum do USA je nutné absolvovat pohovor na Velvyslanectví Spojených států amerických v Praze či jinde. Cílem tohoto článku je shrnout zkušenosti jednotlivých žadatelů. Pokud vás pohovor teprve čeká, čtěte! A pokud jste ho již podstoupili, budeme rádi za Vaši zkušenost. Díky!

Vízum USA | © Petr Novák

Vaše zkušenosti s žádostí o vízum do USA

„Čau, jen bych sem chtěl napsat mé zkušenosti z dnešního pohovoru na americké ambasádě – je to neuvěřitelnej šaškec a člověk se musí trošku povznést. Nechají Vás venku čekat – když je zima, jakože ráno je, tak nic moc. Vyplňoval jsem nový elektronický formulář pro B1/B2 vízum – doporučuji. Registrace bez dotazů, pohovor také. Byl jsem asi 5. na řadě – 2 přede mnou vízum nedostali. Jeden mladík zřejmě zvolil špatný tip nebo měl málo argumentů, další pán asi neměl dostatek peněz a taky neuměl vůbec anglicky. Nebylo všemu rozumět, ikdyž tam bylo hrobové ticho. Mě se úředník zeptal pouze na našeho kolegu v USA, jak dlouho jsem zaměstnaný a jestli jedu s přítelkyní. Měl jsem s sebou asi 30 stran různých výpisů, potvrzení, doporučujících dopisů a nic nebylo třeba. Vše se odehrává jen několik minut. Úředník se se mnou bavil pouze anglicky Jinak doporočuju slušné oblečení, úsměv na tváři, sebevědomí a mít připravené odpovědi na případné otázky, které s oblibou dávají.

Petr | 22. 3. 2010

„Také bych se ráda podělila o zkušenosti z pohovoru z americké ambasády, který jsem dnes absolvovala. Měla jsem slušné oblečení, pozdravila jsem s úsměvem na tváři… a stejně mi to nepomohlo. Úředník se se mnou také bavil pouze anglicky, což jsem kupodivu ještě zvládla docela dobře. Chtěla jsem odjet na půl roku, měla jsem pozvání, potvrzení o zaměstnání, kde pracuji pět let, výpis z katastru, že v Čechách vlastním pozemek. Hodně se zajímal o pozvání a vlastně na tom moje žádost i ztroskotala – jelikož má rodina, u které jsem měla bydlet, dvě děti, žádost mi zamítl. Důvod už mi automaticky tlumočila slečna do češtiny. Prý je tu podezření, že tam nejedu za účelem cestování, ale za účelem výpomoci s dětmi – au-pair. Nepomohlo nic, i ta hodná slečna se snažila argumentovat, ale pan úředník se zvedl a prostě od okýnka odešel a tím to pro něj haslo. Za celou dobu našeho rozhovoru (cca 15-20 minut) se na mě ani jednou nepodíval, což taky nebylo dvakrát příjemné. Plně souhlasím s každým, kdo říká, že tak arogantní chování ještě nezažil.“
Míša | 26. 4. 2010

„Ahoj, už jsem to tu asi dneska psal, chtěl bych dát naději těm, který se chtějí strašně moc podívat do USA,ale vízum ji bylo několikrát zamítnuto.

V mém případě to bylo v rozmezí let 2001-2005, kdy mi B2 zamítli 4×!!! Naposledy přes Student Agency,kde mi po zamítnutí volali, že být na mém místě, tak už o vízum raději nežádají.

Rok se s rokem sešel a já si řekl, že do USA zkrátka chci a že to zkusim. Za poslední měsíc jsem si nashromáždil potřebné dokumenty – potvrzení z práce, pracovní smlouvu, výpis z katastru, že vlastním dům (i když v něm momentálně nebydlím), penzijní připojištění – smlouvy a výpisy, stavebko, životko, smlouvu s RWE a ČEZ, a vlastní sepsaný hodně do detailu itinerář. V noci jsem skoro nespal, přeci jenom 160 USD (3200 Kč na pokladně), špatná minulost s žádostmi apod, mě dost vystresovalo.

Vystoupil jsem na zastávce Hellichova, ještě jsem měl chvíli čas, tak jsem nepospíchal. Opět známá ulice Tržiště a tak v půlce policie kontroluje auta. Říkal jsem si, že většina žádá přes ESTU, což já si netroufl a ani jsem si nezařizoval biometrický pas. Jenže jaké bylo mé překvapení, když před ambasádou byla fronta asi 30 ti lidí.

Ale šlo to celkem rychle, plešatý pán z ochranky chodil ke každému z nás a ptal se na jména, takže potvrzení o inteviu ani nikdo vidět nechtěl. Pouštěl nás po 2, za mnou pomalu opět přibývalo lidí. Odevzdal jsem svoji MP3, telefon , zkontrolovali nůžtičky na nehty a i s celkem velkou taškou mě pustili dovnitř (na webu se píše, že vám tašku odeberou). Vízová sekce se trochu od posledně změnila, rovně opět asi 3 okýnka a napravo za zdí 2 okýnka, s číslem jedna američan (asi Ind) si vybíral DS-160, obálku, potvzení o zaplacení kurýrní služby a pas. Pak jsem se posadil a paní z okýnka č. 1 (Češka) si mě zavolala na zaplacení za žádost.

Pak jsem si šel sednout klasicky a vyčkával. Přede mnou šlo asi 15 lidí a já čekal asi 50 minut, dokonce přede mnou šli 2 lidi co stáli za mnou, tak jsem na chvíli znejistěl až než se ozvalo z mikrofonu moje jméno a abych se dostavil k okýnku 6.

Plešatej Amík tak střední věk mi pokynul k sejmutí otisků. První otázka byla, jaký je důvod mé cesty, říkám, že pure holiday. Ptal se kde, říkám NYC, Philadelphia, Washington round trip, nutím mu itinerář na kterým jsem pracoval asi 3 hodiny čistého času!!! Odmítá ho. Ptá se s kým, říkám se sestrou, ptá se kde žije, tak odpovídám… ptá se jestli jsem svobodný, ano, nějaké děti? Ano.. ptá se na bratra (kdysi pracoval na lodi v USA) říkám, že tam dělal,ale nežije tam (jde vidět, že mají večkeré info stále v kompjůtru.

Ptá se co dělám za praci, odpovídám, ptá se kde jsem dělal předtim, říkám ExxonMobil… kouká na mě a anic neříká, tak říkám, you know? the american company, konzul dostává záchvat smíchu, já taky a on říká, “ of course I know..“ vtýhle době jsem už věděl, že vízum dostanu.

Ptá se kolik mám měsíčně, říkám mu po pravdě, nutím mu výpisy a potvrzení o zaměstnání, bere si jen výpisy a skoro bez mrknutí mi je vrací.. pak mi říká,, no vidím, že vám byla už zamítnuta víza v minulosti,ale to už je dost dlouho, takže Your visa is approved!!

Ještě se ptám na kurýra, kdy mi dojde pas protože další týdny jsem služebně pryč, s ochotou mi podává vizitku na kurýrní službu abych si tam zítra zavolal, že mi vyjdou vstříct. Obrovská rána jak mi spadl kámen ze srdce a ještě cestou do práce jsem tomu moc nevěřil, že se konečně podívám do New Yorku a obecně do USA!!

Takže z dokumentů nechtěl vidět skoro nic a z těch 18 lidí, co šli přede mnou, to patrně zamítl jen jednomu týpkovi, kterej nevypadal zrovna na to, že by tam jel jako turista, ovšem v době, kdyz to zamítli mně, tak tak nějak jsem asi vypadal já.

Byl jsem čerstvě po vojně, práci jsem sice měl (recepční) i pozvání od bratrance, kterej měl Green card, to byla moje první žádost, uředníkovi se nelíbilo to, že jsem měl za 1) černý razítko z anglie v pasu (tenkrát nás vrátili z výletu hned na hranicích, tuším 2001) a za 2) říkal, že sice mám pozvání,ale on není US citizen, takže smolíka.

Po druhé jsem tam chtěl jet za známýma které jsem potkal v mé druhé práci, manželé amíci, na Floridu, měl jsem US pozvání, opět zamítli, na učtě jsem neměl dostatek peněz a práce taky žádná sláva.

Po třetí opět za těma známým, žádal jsem po dalším roce, to jsem vychytal ženskou, v roce 2003, říkal jsem si to je pohoda, protože z přechozích pohovorů co jsem vysledoval, tak kdo šel k konzulární úřednici, tak většinou vízum dostal, kdo šel k napruzenýmu amíkovi, měl většinou smůlu, řekla, mi to si pamatuju dodnes “ It doest give me any sense why you want visit this family“ a to zopakovala 2×.

Po čtvrté jsem žádal pak až v roce 2005, zkoušel jsem student agency, sám na vlatní triko, ale opět, málo peněz na učtě, chtěl jsem jet za bratrem, rok dělal na lodi , Miami – Mexiko, slabý socální zázemí, byl jsem patlal, přiznám se, třeba itinerář jsem psal propiskou na koleni v autobuse na A4, měl jsem pár ušmudlaných papírů, to taky asi o něčem vypovídá.“
Kecirij | 21. 6. 2012

Diskuze k článku (302 komentářů)

Petr (7)
11.7.2017
2:19

Má zkušenost s vízem typu F-1:

Dopředu jsem měl přichystané všechny papíry (a shlednul jsem jejich 2 videa na youtube která jsou orientační + nějáké základní rady).

Po vytištění pořadního lístecku z automatu trvalo asi 10 minut nez jsem přišel na řadu, u okéna si řekla o dokumenty (tuším I-20 a pas a potvrzení o zaplacení poplatků), a poslal mě zpět do čekárny.

Po dalšíc 10 minutách znovu, to bylo jiné okénko kde vám oskenují otisky prstů.
A nakonec po dalších 10 přišel na řadu pohovor. Polovinu dokumentů jsem ani nepotřeboval, nejdulezitejsi bylo i-20 + pas. Ptal se co studuji, kde budu bydlet a takové základní info. Po finanční stránce jsem řekl že mam sponzora a chtěl vidět sponzorský papír (nevím jak se to ted jmenuje), kde bylo napsáno že dotyčný bude platit moje studium. To mu stačilo. Pán za okýnkem byl milý, a když jsem v jednom momentu nevěděl co myslí, tak mi to řekl česky. Vše bylo bez problému. Vše mi vrátil krom pasu, který mi prišel po pár dnech s nálepkou na jedné straně. (A s radou ze na letisti musím ukazat I-20, at ji nezapomenu).

Otázka: I když mám F-1, kamarádka mě straší že poslední slovo má imigračním na letišti. Hrozí něco takového? Žádný problém nikdy nikde, a v USA jsem již 2x byl.

Odpovědět
Franta (1952)
11.7.2017
8:47

@Petr:
Že má poslední slovo imigrační, je pravda, ale jde hlavně o turisty. Tebe kvůli F-1 prověřila ambasáda a imigrační by muset při pohovoru zjistit něco závažného, co brání vstupu, přímo od tebe. A asi nikdo neřekne, že nejede studovat, ale že tam zůstane. :-) Tak nezapomeň pas, I-20 a užij si to.

Odpovědět

Přispějte svým dotazem nebo osobní zkušeností

Než se na něco zeptáš, přečti si prosím článek a předchozí komentáře. Všechny nové příspěvky osobně kontroluji, reklamu, spam a sprosťárny hned mažu.