Zase tam jedeme. Jak všichni víte, tak Amerika je velká země. I když Amerika, to je vlastně celý ten “trojkontinent” severní, střední a jižní. My razíme “jen” do USA. Přesněji do Kalifornie.
Obsah článku
16 dní na západním pobřeží USA
V USA je toho spousty, přírodní parky, města, dlouhé silnice, zábavní parky, kilometry pláží, prostě každý si tam může najít to své. Také je tam spousty techniky, a to je to, co máme v plánu my.
S bráchou máme rádi auta. Vlastně všechno, co se hýbe, tak ani naše dovolená to nemohla pominout. Jedeme na přelomu listopadu a prosince, takže je jasné, že to nebude okruh po parcích. Cestu jsme plánovali původně jen jako prodloužený víkend už v roce 2016, ale bylo to dost narychlo a nevyšla dovolená.
Takže jsme to odložili o rok a čas navíc věnovali doladění detailů. A protože teď už jsme to plánovali jako klasickou dovolenou, tak to bylo nakonec celkových 16 dní. Vše potřebné je naplánováno a zařízeno, čeká se jen na to správné sobotní ráno.
A to přišlo na konci listopadu, takže hurá na letiště. Autem do Prahy, s ČSA do Paříže (CDG) a odtud s Air France do San Franciska. V Praze to proběhlo celkem v pohodě, jen po ránu ještě nebyla otevřená přepážka drop-off, takže přes online odbavení jsme si museli vystát klasickou frontu u přepážky, kde jsme dostali i papírové boarding pasy.
Pak chvíle flákání v terminálu, nástup do letadla a odlet do Paříže. Odlet byl načas, v Paříži jsme přistáli o 20 minut dříve. Na přestup jsme měli 1:30, v době koupě letenek to bylo 1:00, ale v mezičase se posunul odlet, takže jsme získali čas navíc.
Přestup na letišti Paříž Charles de Gaulle
[ad1]
Po přistání něco zabralo pojíždění, ale od dosednutí po vystoupení z busu u našeho odletového terminálu to zabralo 50 minut. Přistáli jsme na 2D, pěšky šli na 2F a busem jeli na 2E (M).
Trochu jsem měl z letiště CDG obavy, na různých webech není za moc přehledné. To se trochu potvrdilo po průchodu kontrolou při opuštění Schengenu, následovali jsme směr vyznačený před přepážkami, po chvíli jsme zjistili a nebyli jsme sami, že cesta nikam nevede.
Při ohlédnutí jsem zjistil, že ukazatel směru je viditelný z druhé strany, než jsme šli. Přepážky kontroly byly provizorní, takže se po jejich postavení zřejmě nikdo neobtěžoval ukazatele upravit.
Nemělo se jít rovně, ale zatočit hned doleva a jít po schodech dolů k zastávce autobusu. “Ztraceni” jsme byli ani ne 5 minut, takže nic extra a myslím, že CDG je celkem přehledné. Bus měl dvě zastávky obě na terminálu 2E, první u haly s gaty L a druhou u M, kde jsme vystupovali my. Došli jsme k našemu gatu a počkali na boarding.
Při něm se ptali, co vše u sebe máme za elektroniku a zda je to vše naše. Pak už následoval nástup do letadla, vysvětlení slečně na našem místě u okénka, že sedí v jiné řadě a na jiném místě a konečně odlet. Let probíhal v klidu a jako vždy, spaní, koukání z okna, focení.
Imigrační pohovor v San Franciscu
A je to tu, jde se na přistání.
K SFO se přibližujeme obloukem od severovýchodu a oblétáme obloukem kolem pobřeží, takže si můžeme prohlédnout záliv, město i Golden Gate Bridge. Přistáváme od jihu s tím neopakovatelným přibližováním se vodě, než se na poslední chvíli objeví pevný povrch dráhy.
Letadlo dorolovalo ke gatu a nastává ono klasické vrhnutí se pro své věci a stoupnutí do uličky. My v klidu sedíme a čekáme až se ta horda nedočkavců odklidí z cesty. A pak už směr imigrační pohovor.
Koukáme po cedulích, kam máme jít, chceme totiž vyzkoušet ACP kiosky. Před vstupem do haly, kde je imigračka narážíme na “rozdělovače fronty”. Američany a cestující, co v USA již na ESTA byli staví do fronty Citizens, ty z programu Global Entry posílá do prostoru pro ESTA second visit, zbytek do fronty k imigračnímu.
Trochu nechápu, ale věřím, že mají důvod. A měli, u Citizen bylo přes 30 kiosků, takže odbavení tudy bylo o dost rychlejší, než by bylo ve frontě pro ESTA, kde se odbavovali jen lidé s předností díky Global Entry.
A co potěší je, že kiosek umí česky.
Vložit cestovní pas, označit odpovědi, otisky, úsměv do kamery a šup zase do fronty. Já v klidu a brácha má zase peška, jeho lístek je přeškrtnutý. K přepážce můžeme jít společně, dávám paní pas a lístek, ptá se proč přijíždím a kde budeme bydlet, řeknu jí hotel a adresu, ona se zeptá proč tak daleko (Martinez), já že tam v okolí máme známé, za chvíli mi vrací pas a mám si užít dovolenou.
Naše zkušenost se secondary inspection po příletu do USA
Teď brácha.
Paní si ho prohlédne a ptá se, jak dlouho se zdrží, pak mu dá pas a říká, že bude muset na secondary, ukazuje mu směrem do rohu haly a říká, že tam můžeme jít spolu. To je příjemná změna oproti Detroitu, jo i při minulé, jeho první, cestě šel brácha na secondary. Ale tam si ho odvedli sami do kanclu mimo.
Na SFO mají pěknou čekárnu se sedačkami a pultem s úředníky. Když přijdeme, tak jsou tam jen dva lidé, úředník si vezme bráchův pas dá ho do desek a založí do šuplíku, po chvíli přijde další, ten si vezme desky, vyvolá jméno, zeptá se bráchy po kolikáté je v USA, řekne ať tu počká, a jde někam dozadu.
Asi za 10 minut přijde, dá bráchovi pas a popřeje příjemný pobyt.
V Detroitu jsme na bráchu čekali asi půl hoďky. Ten SFO přístup se mi líbí více, je méně stresující pro oba, jak toho, kdo jde na „výslech“, tak toho, kdo cestuje s ním. Teď jdeme pro kufry. A ty už stojí vedle zastaveného pásu. Třeba to příště už dáme bez secondary a budeme si je moci vzít sami. Ještě kolem celníka a hurá ven.
Paráda, konečně zase tady, v Americe. Tak ještě do půjčovny a pak si užívat místní pohodu.
Jde se na AirTrain, který nás tam odveze. Red line jezdí dokola ve směru hodinových ručiček po terminálech, blue line v opačném směru a zajíždí k Rental Car Center.
Tam naše americké nadšení lehce zchladili, v naší třídě neměli totiž žádnou ameriku, takže jsme museli vzít zavděk japoncem. Máme před sebou dva týdny a tímhle si to nenecháme zkazit, nakládáme věci a vyrážíme.
Autorem článku je Franta, živoucí legenda diskuzního fóra Chci do Ameriky. :-)
Diskuze k článku (5)
Ahoj, zajímalo by mě proč bráchu vzali na secondary inspection? Jaký to mělo/mohlo mít důvod?
@tonda:
To oni nikdy neřeknou.
V Detroitu to bylo asi kvůli otiskům. Jako mechanik měl špinavé ruce od oleje, tak jsem mu poradil, ať si je pořádně umyje, že bude dávat otisky. Umyl je dočista dočista, až otisky byly hodně jemné, takže šly špatně načíst, když to nešlo ani napodruhé, tak si imigrační zavolal pro doprovod a poslal s ním bráchu na secondary. Je zajímavé, že i já dal otisky až napodruhé, ale mě pustil. Většinu “výslechu” prý imigrační řešil něco soukromého (prý asi auto v servisu) na telefonu. Dal bráchovi pár otázek a pustil ho.
V San Franciscu, to mohlo být “preventivně”, protože měl záznam z Detroitu. Nebo to mohlo být náhodným výběrem kiosku. Vyjel mu přeškrtnutý lístek (viz obrázek), takže to bylo bez lidského faktoru.
Super článek,ale chtěl jsem se zeptat,mám už zaplacené auto u Alama a vyzvednutí není Rental car Mc Donellova jako všechny půjčovny,auto je k vyzvednutí na terminálu.Nikde jsem ale nezjistil kde se nachází jejich stánek,protože jiné autopůjčovny tuhle službu nemají.Díky.
@PETRHENIG:
Co vím, tak Alamo je jen v Rental Car Center. My tam měli auto taky.
Ani na webu Alama není jiná SFO pobočka než ta na North Mcdonnell Rd.
Díky,zkusím ještě zapátrat.Taky je mi to divné,ale zkusím poslat dotaz přímo poskytovateli té rezervace.