Tak trochu jiná Amerika. Zkušenost se secondary inspection po příletu do USA

Zase tam jedeme. Jak všichni víte, tak Amerika je velká země. I když Amerika, to je vlastně celý ten „trojkontinent“ severní, střední a jižní. My razíme „jen“ do USA. Přesněji do Kalifornie.

Tak trochu jiná Amerika. Zkušenost se secondary inspection po příletu do USA | © Pixabay.com

16 dní na západním pobřeží USA

V USA je toho spousty, přírodní parky, města, dlouhé silnice, zábavní parky, kilometry pláží, prostě každý si tam může najít to své. Také je tam spousty techniky, a to je to, co máme v plánu my.

S bráchou máme rádi auta. Vlastně všechno, co se hýbe, tak ani naše dovolená to nemohla pominout. Jedeme na přelomu listopadu a prosince, takže je jasné, že to nebude okruh po parcích. Cestu jsme plánovali původně jen jako prodloužený víkend už v roce 2016, ale bylo to dost narychlo a nevyšla dovolená.

Takže jsme to odložili o rok a čas navíc věnovali doladění detailů. A protože teď už jsme to plánovali jako klasickou dovolenou, tak to bylo nakonec celkových 16 dní. Vše potřebné je naplánováno a zařízeno, čeká se jen na to správné sobotní ráno.

A to přišlo na konci listopadu, takže hurá na letiště. Autem do Prahy, s ČSA do Paříže (CDG) a odtud s Air France do San Franciska. V Praze to proběhlo celkem v pohodě, jen po ránu ještě nebyla otevřená přepážka drop-off, takže přes online odbavení jsme si museli vystát klasickou frontu u přepážky, kde jsme dostali i papírové boarding pasy.

Pak chvíle flákání v terminálu, nástup do letadla a odlet do Paříže. Odlet byl načas, v Paříži jsme přistáli o 20 minut dříve. Na přestup jsme měli 1:30, v době koupě letenek to bylo 1:00, ale v mezičase se posunul odlet, takže jsme získali čas navíc.

Přestup na letišti Paříž Charles de Gaulle

Po přistání něco zabralo pojíždění, ale od dosednutí po vystoupení z busu u našeho odletového terminálu to zabralo 50 minut. Přistáli jsme na 2D, pěšky šli na 2F a busem jeli na 2E (M).

Trochu jsem měl z letiště CDG obavy, na různých webech není za moc přehledné. To se trochu potvrdilo po průchodu kontrolou při opuštění Schengenu, následovali jsme směr vyznačený před přepážkami, po chvíli jsme zjistili a nebyli jsme sami, že cesta nikam nevede.

Při ohlédnutí jsem zjistil, že ukazatel směru je viditelný z druhé strany, než jsme šli. Přepážky kontroly byly provizorní, takže se po jejich postavení zřejmě nikdo neobtěžoval ukazatele upravit.

Nemělo se jít rovně, ale zatočit hned doleva a jít po schodech dolů k zastávce autobusu. „Ztraceni“ jsme byli ani ne 5 minut, takže nic extra a myslím, že CDG je celkem přehledné. Bus měl dvě zastávky obě na terminálu 2E, první u haly s gaty L a druhou u M, kde jsme vystupovali my. Došli jsme k našemu gatu a počkali na boarding.

Při něm se ptali, co vše u sebe máme za elektroniku a zda je to vše naše. Pak už následoval nástup do letadla, vysvětlení slečně na našem místě u okénka, že sedí v jiné řadě a na jiném místě a konečně odlet. Let probíhal v klidu a jako vždy, spaní, koukání z okna, focení.

Imigrační pohovor v San Franciscu

A je to tu, jde se na přistání.

K SFO se přibližujeme obloukem od severovýchodu a oblétáme obloukem kolem pobřeží, takže si můžeme prohlédnout záliv, město i Golden Gate Bridge. Přistáváme od jihu s tím neopakovatelným přibližováním se vodě, než se na poslední chvíli objeví pevný povrch dráhy.

Letadlo dorolovalo ke gatu a nastává ono klasické vrhnutí se pro své věci a stoupnutí do uličky. My v klidu sedíme a čekáme až se ta horda nedočkavců odklidí z cesty. A pak už směr imigrační pohovor.

Tak trochu jiná Amerika. Zkušenost se secondary inspection po příletu do USA | © Franta

Koukáme po cedulích, kam máme jít, chceme totiž vyzkoušet ACP kiosky. Před vstupem do haly, kde je imigračka narážíme na „rozdělovače fronty“. Američany a cestující, co v USA již na ESTA byli staví do fronty Citizens, ty z programu Global Entry posílá do prostoru pro ESTA second visit, zbytek do fronty k imigračnímu.

Trochu nechápu, ale věřím, že mají důvod. A měli, u Citizen bylo přes 30 kiosků, takže odbavení tudy bylo o dost rychlejší, než by bylo ve frontě pro ESTA, kde se odbavovali jen lidé s předností díky Global Entry.

A co potěší je, že kiosek umí česky.

Vložit cestovní pas, označit odpovědi, otisky, úsměv do kamery a šup zase do fronty. Já v klidu a brácha má zase peška, jeho lístek je přeškrtnutý. K přepážce můžeme jít společně, dávám paní pas a lístek, ptá se proč přijíždím a kde budeme bydlet, řeknu jí hotel a adresu, ona se zeptá proč tak daleko (Martinez), já že tam v okolí máme známé, za chvíli mi vrací pas a mám si užít dovolenou.

Naše zkušenost se secondary inspection po příletu do USA

Teď brácha.

Paní si ho prohlédne a ptá se, jak dlouho se zdrží, pak mu dá pas a říká, že bude muset na secondary, ukazuje mu směrem do rohu haly a říká, že tam můžeme jít spolu. To je příjemná změna oproti Detroitu, jo i při minulé, jeho první, cestě šel brácha na secondary. Ale tam si ho odvedli sami do kanclu mimo.

Tak trochu jiná Amerika. Zkušenost se secondary inspection po příletu do USA | © Franta

Na SFO mají pěknou čekárnu se sedačkami a pultem s úředníky. Když přijdeme, tak jsou tam jen dva lidé, úředník si vezme bráchův pas dá ho do desek a založí do šuplíku, po chvíli přijde další, ten si vezme desky, vyvolá jméno, zeptá se bráchy po kolikáté je v USA, řekne ať tu počká, a jde někam dozadu.

Asi za 10 minut přijde, dá bráchovi pas a popřeje příjemný pobyt.

V Detroitu jsme na bráchu čekali asi půl hoďky. Ten SFO přístup se mi líbí více, je méně stresující pro oba, jak toho, kdo jde na „výslech“, tak toho, kdo cestuje s ním. Teď jdeme pro kufry. A ty už stojí vedle zastaveného pásu. Třeba to příště už dáme bez secondary a budeme si je moci vzít sami. Ještě kolem celníka a hurá ven.

Paráda, konečně zase tady, v Americe. Tak ještě do půjčovny a pak si užívat místní pohodu.

Jde se na AirTrain, který nás tam odveze. Red line jezdí dokola ve směru hodinových ručiček po terminálech, blue line v opačném směru a zajíždí k Rental Car Center.

Tam naše americké nadšení lehce zchladili, v naší třídě neměli totiž žádnou ameriku, takže jsme museli vzít zavděk japoncem. Máme před sebou dva týdny a tímhle si to nenecháme zkazit, nakládáme věci a vyrážíme.

Autorem článku je Franta, živoucí legenda diskuzního fóra Chci do Ameriky. :-)

Petr Novák

Diskuze k článku (5 komentářů)

Přispějte svým dotazem nebo osobní zkušeností

Než se na něco zeptáš, přečti si prosím článek a předchozí komentáře. Všechny nové příspěvky osobně kontroluji, reklamu, spam a sprosťárny hned mažu.