Příběh odvážných uprchlíků na cestě za americkým snem

Většina čtenářů Chci do Ameriky se chce do Ameriky vypravit na dovolenou, za studiem či za prací. Věří, že se za velkou louží budou mít lépe. Pokud to nevyjde, zase taková tragédie to pro ně není. Hůř jsou na tom někteří obyvatelé Střední Ameriky, kteří USA vidí jako vysvobození.

Pro představu – průměrný roční příjem sedmičlenné rodiny v Guatemale se pohybuje mezi 500 a 1 000 dolary. Ačkoliv ceny jsou v této zemi jiné, je neskutečné, jak může někdo v sedmi lidech vyžít v přepočtu s 10 000 – 20 000 Kč za celý rok.

Svůj život riskují i mladé maminky s dětmi | © cjc4454

Na nákladním vlaku napříč Mexikem…

Dospívající členové rodin z těchto zemí se tak vydávají na dlouhou cestu do Ameriky, kde vykonávají vesměs podřadné práce za pár dolarů. Tedy v pouze v případě, že se jim podaří překročit ostře hlídanou mexicko-americkou hranici. Snem těchto lidí většinou nebývá zůstat v Americe na věky, ale vydělat si dostatek peněz a vrátit se za svou rodinou do Střední Ameriky a třeba rozjet své vlastní podnikání. V Americe žijí velmi skromně a část své výplaty posílají zbytku rodiny.

Cesta uprchlíků obvykle začíná v mexickém městě Arriaga při hranicích s Guatemalou, odkud jezdí dlouhé nákladní vlaky směrem na sever k americkým hranicím. Naskakují na ně stovky lidí toužící po americkém snu, riskujíc své zdraví či životy. Amputace rukou, nohou či ztracené životy jsou tu na denním pořádku – plošina nákladního vlaku je malá a občas se někdo neudrží. Ne nadarmo se mu přezdívá Vlak smrti, španělsky La Bestia.

Dle odhadů americké pohraniční kontroly se na cestu vydá každoročně 105 000 lidí jenom z osmimilionového Hondurasu. Jen zhruba čtvrtina se dostane tak daleko, že je zadržena americkými celníky. Paradoxně to jsou ještě ti šťastnější.

Teploty v poušti dosahují i 50° C! | © cogdogblog

…navzdory smrti a utrpení…

Jen za první čtyři měsíce roku 2010 dvacet tisíc lidí cestu nepřežilo, nebo utrpělo vážná zranění. Zavěšeni na nákladních vagónech se ze všech sil snaží udržet a nespadnout přímo pod kola. Pokud spadnou a vlak jim amputuje obě nohy, nevzdávají se. Chvíli leží v některé z mexických nemocnic a hned jak je to možné, vydávají se na cestu znova. V podstatě nemají co ztratit.

Další nebezpečí na ně číhá v průběhu cesty napříč Mexikem, uprchlíci zde bývají okrádáni, unášeni a ženy znásilňovány. Jen únosů bylo za první polovinu roku 2009 na 9 700. Nejvyšší riziko se skrývá ve městě Ixtepec, kde je nutné absolvovat přestup na jiný vlak. Uprchlíci se přesto nevzdávají a míří dál na sever, do Ameriky.

…a vyprahlou pouští do Ameriky

Na severu Mexika cesta uprchlíků nekončí, to nejtěžší je paradoxně ještě čeká. Musí překročit ostře sledovanou mexicko-americkou hranici, která je obehnána ploty, elektronickými čidly a pohraniční stráž při jakémkoliv podezření okamžitě střílí. Bez sebemenšího upozornění.

Ročně v této oblasti zemře několik stovek lidí, nejčastěji kvůli dehydrataci a naprostému vyčerpání při několikadenním pochodu skrze poušť Sonoran a horu Baboquivari v Arizoně. Pokud nezemřou na poušti, utopí se, zemřou při převozu automobilem či je zastřelí pohraniční stráž či sami převozníci.

Teprve ti, kteří překonají všechny tyto překážky, nejsou deportováni zpět do Mexika, nezapletou se se zákonem nebo zajati členy gangů, si mohou říct, že se jim splnil jejich americký sen. Takže až v Americe uvidíte upoceného muže se sombrérem sekat trávu, alespoň se na něj usmějte. Jemu pro cestu do Ameriky zřejmě nestačil jen formulář ESTA a pár tisíc na letenku.

21. září 2014 Petr Novák

Diskuze k článku (2 komentáře)

floridan79 (11)
10.2.2011
14:53

zrejme planuju neco podobneho, drzte pesti at mam stesti

Odpovědět
blazen (1)
17.2.2011
14:56

http://www.imdb.com/title/tt0447544/
Wetback: The Undocumented Documentary (2005)

STOJI ZATO VIDET

Odpovědět

Přispějte svým dotazem nebo osobní zkušeností

Než se na něco zeptáš, přečti si prosím článek a předchozí komentáře. Všechny nové příspěvky osobně kontroluji, reklamu, spam a sprosťárny hned mažu.