Zatímco většina návštěvníků těchto stránek touží po turistické návštěvě Spojených států, jsou i lidé, kteří se do USA snaží dostat nelegálně, a to za každou cenu. Jedná se především o obyvatele Střední Ameriky, kteří jsou ochotní obětovat své životy či části svého těla, jen aby se měly líp nejen oni, ale zejména pak jejich rodina.

Například průměrný roční příjem jedné sedmičlenné rodiny v Guatemale se pohybuje mezi 500 a 1 000 dolary. Představte si, že byste měli živit šest dalších lidí a na celý rok byste měli v přepočtu jen okolo 10 000 Kč!

Dospívající zástupci z těchto zemí se tak vydávají na dlouhou cestu zkusit své štěstí do Ameriky, kde vykonávají vesměs podřadné práce za pár šupů. Tedy v pouze v případě, že se jim podaří přeběhnout skrze ostře hlídanou mexicko-americkou hranici. Snem těchto lidí povětšinou nebývá zůstat v Americe na věky, avšak vydělat si dostatek peněz a pak se vrátit za svou rodinou do Střední Ameriky a třeba rozjet svůj vlastní byznys.

Když si budete chtít v parném létě někde v Česku u stánku koupit chlazený nápoj, naleznete ho nejspíše v chladícím boxu. Naskládaný jeden vedle druhého a (zejména u nápojů od Coca-Coly či Pepsi) s nápisem Podávejte ledově vychlazené. Ten je převzatý z Ameriky a tady až tak neplatí.

V USA je totiž praxe trochu odlišná. Plechovky a lahve na sobě také mají nápis Best served ice cold, ale neleží naskládané vedle sebe v chlaďáku, nýbrž většinou v obrovské kádi plné ledu. Led se sice musí několikrát denně vyměňovat, takže jsou náklady na skladování nejspíše vyšší, ale orosené nápoje v nádherných obalech (i v tom tu zaostáváme) vypadají v kádích s tajícím ledem opravdu neodolatelně.

PS: Z těch v Česku nedostupných nápojů doporučuji vyzkoušet zejména ovocný Snapple!

Nemůžu si pomoct, ale Spojené státy mi hrozně připomínají takový ten starý, otřepaný vtip: Když NASA poprvé poslala kosmonauty do vesmíru, velice rychle zjistila, že při nulové gravitaci nefunguje kuličkové pero. Boji s tímto problémem zasvětili američtí vědci celé jedno desetiletí. Sice utratili 12 miliard dolarů, ale nakonec vyvinuli pero, které píše ve stavu beztíže, vzhůru nohama, pod vodou a na celou řadu materiálu včetně skla, a to i při teplotách až -300°C. Rusové použili tužku.

Tak třeba taková obyčejná věc, jako jsou památeční fotky od Empire State Building. Všude jinde to chodí plus mínus tak, že u památky stojí profesionální fotograf, který vás před ní vyfotí a vy si fotografii můžete zakoupit opodál ve stánku. V Americe na to jdou jinak.

Pokud si však z ESB chcete odnést profesionální fotku s výhledem na Manhattan, nežeňte hned na vyhlídkovou plošinu, ale zůstaňte uvnitř. Fotograf vás vyfotí před zeleným pozadím, které následně na počítači odstraní a ve PhotoShopu místo něj dosadí panorama New Yorku. A pokud si připlatíte pár desítek dolarů, můžete mít úplně tu samou fotografii i s pozadím Machu Picchu, domorodé vesnice v Africe nebo se rázem objevíte vedle prezidenta Obamy na jeho projevu.

Takže sice máte krásnou fotografii s ještě hezčím výhledem, ale focenou někde přes zeleným plátnem.

Když jsem se byl letos v New Yorku na Coney Islandu podívat na mezinárodním mistrovství v jezení hotdogů (Nathan’s Hot Dog Eating Contest), byl jsem docela šokován. Čekal jsem nějakou srandaakci jako z filmu Beethoven, ale již ve stanici metra Atlantic Avenue, kde se sbíhá několik linek, jsem o svých potuchách začal pochybovat.

A taky že jo. Na Coney Islandu v tu dobu byly již tisíce  lidí, policajti, tajní policajti, nad hlavami lítaly vrtulníky a celé dění živě přenášela ESPN (největší sportovní TV stanice v USA). A jakmile se na pódiu objevily dvě hlavní hvězdy – Joey Chestnut a Takeru „Tsunami“ Kobayashi, dav začal šílet. Což byla ohromná sranda – tisíce Američanů šílí a vzájemně se hecují, kdo do sebe během deseti minut narve víc párků v rohlíku.

Ačkoliv je tento sport pro Čechy (nebo alespoň pro nás byl) velmi bizarní, v Americe je jezení všelijakého jídla na čas stále populárnější. Pravidelné přímé přenosy ze soutěží vysílají celostátní kanály a dokonce již existuje i liga jedlíků (Major League Eating) podobná třeba té naší fotbalové. V prvním kole se soutěží třeba v jezení pizzy, ve druhém přijde na řadu jablkový koláč, pak vajíčka a tak dále. Přitom ty největší hvězdy ligy živí již jen a pouze žraní na čas. Zrovna třeba vítěz našeho klání Joey Chestnut si domů odnesl 20 000 dolarů.

Když jsem byl poprvé v hlavním městě Spojených států, zaujala mne krom naprosté absence mrakodrapů ještě jedna věc. Totiž odpočítávadla na přechodech pro chodce. U každého semaforu byl kromě samotného ukazatele (červená „high five“ – stůj) i panel s číslem.

To se postupně odpočítávalo směrem dolů a vyjadřovalo čas v sekundách, po který bude na semaforu stále svítit daná barva. Chodec tak má jasný přehled, zdali stihne bezpečně přejít přes silnici, popřípadě kdy mu naskočí zelená.

Newyorská podzemka je kapitola sama o sobě – pro mne osobně byla během mé první návštěvy Ameriky jedním z nejsilnějších zážitků vůbec. Současně jsem si taky pokládal otázku – proč jsou některé linky značené písmenem a jiné číslicí. Je v tom nějaký systém?

Systém ani tak ne, spíše historické důvody. Značení metra sahá až do počátku 20. století, kdy ho v New Yorku provozovaly dvě instituce – IRT Division a BMT Division. Linky první jmenované společnosti (A Division) se tak značily čísly, u B divize provozované firmou BMT pak písmeny. Stejná jména linek zůstala i po roce 1940, kdy kontrolu nad oběma institucemi převzala newyorská radnice.

Dodnes jsou však mezi jednotlivými typy viditelné rozdíly. Vozy A Division jsou užší, kratší a lehčí, kdežto vlaky na linkách bývalé B Division jsou mnohem větší.

• Máte za to, že Central Park je „příroda“.
• Dvakrát jste byli v New Jersey a v obou případech jste se ztratili.
• Každý měsíc platíte víc peněz za parkovné než obyvatelé ze zbytku Spojených států platí na nájemném.
• Na večeři odcházíte ve 21.00 a do klubů přecházíte v okamžik, kdy většina Američanů už spí.
• Vedle telefonu máte 28 různých meníček z restaurací nabízejících rozvoz jídla.
• Cestu do Brooklynu berete jako výlet.
• Spojené státy na západ od řeky Hudson pro vás existují pouze teoreticky.
• Jste podezřelí vůči cizincům, kteří se k vám chovají podezřele mile.
• Na cvičení do fit centra jezdíte taxíkem.
• Osobní prostor chápete tak, že vám nikdo nestojí na nohou.
• Váš domovník je Rus, prodavač v samoobsluze Korejec, pošťák je Izraelec, osobní trenér Ital, zaměstnanec prádelny Číňan, nejoblíbenější barman Ir, majitel oblíbené restaurace Řek, prodavač hodinek na rohu ulice je Senegalec, poslední taxikář, se kterým jste jel, byl Pákistánec, prodavač novin je Ind a naposledy vás okradl Rom ze Slovenska.

New York byl po staletí vstupní branou emigrantů z celého světa, kteří přišli do Ameriky žít svůj nový život. Obyvatelé jednotlivých zemí začali v New Yorku zákládat své vlastní komunity a malá městečka. Nyní jich zde nalezneme již desítky… ale kde?

Češi a Slováci

Na Čechy narazíte především v brooklynské čtvrti South Slope. Pokud dostanete chuť na české pivo, svíčkovou nebo štrúdl, můžete zajít i do české hospůdky Zlatá Praha v Queensu.

Když jsem byl poprvé v Americe, udivilo mne, proč v obchodech na bankovky větší nominální hodnoty čmárají fixem. Měl jsem sice své tušení, ale pro jistotu jsem se jednou v obchodě zeptal. A své tušení si potvrdil.

Zkouší se tím pravost bankovky. Pokud je po čmárnutí černou fixou na bankovku text černý, je bankovka téměř jistě falešná. Papír použitý na pravé bankovky má totiž tu vlastnost, že barvu černé fixy promění na žlutou.

„Ten, kdo v New Yorku mluví dobrou angličtinou, vypadá jako cizinec.“
Jackie Mason

„Pokud může člověk žít na Manhattanu, může žít kdekoliv“
Arthur C. Clarke

„Je mnohem lepší být jako neurotik tady v New Yorku, než v Nashvillu. Tam mě lidi mají rádi, ale nerozumí mi. Tady mě mají rádi a rozumí mi.“
Stanley Siegel

„Život v New Yorku dává lidem reálné podněty chtít věci, které nikdo jiný nechce.“
Andy Warhol

„Život v New Yorku je jako jedna obrovská noční pařba. Jste unavení, bolí vás hlava hned po příjezdu, ale z party nemůžete odjet, protože by vám chyběla.“
Simon Hoggart