Čas strávený v New Yorku utekl jak rychlá doba a den našeho návratu do Česka se kvapem přiblížil. Budíka jsme si nastavili na půl devátou – přesně ve 12:00 jsme museli opustit pokoj a do té doby jsme chtěli navštívit ještě pár obchodů a utratit poslední dolary.

Nákupy se povedly, a když jsme se vraceli zpět na hostel, zaujaly nás desítky policejních aut u budovy poblíž Two Rectors. Vstup do budovy byl omotán žlutou páskou známou z televizních krimiseriálů, lidi celí vyplašení postávali venku a všude kolem poletovali kriminalisté. Asi nějaké přepadení, říkali jsme si.

Až po návratu domů jsem vypátral, že toho dne se v budově ztratila 46letá uklízečka Eridania Rodriguez. 12. července 2009 (tedy čtyři dny poté, kdy se začala pohřešovat), byla Eridania nalezena zavražděná v klimatizačním potrubí ve 12. patře. Ani o týden později nebylo jméno jejího vraha známo.

Dnešní den byl pro mne ve znamení hledání kýženého suvenýru – věrné kopie cedule z metra s názvem stanice Fulton Street (tam jsme bydleli). Vydal jsem se tedy sám metrem na vlakové nádraží Grand Central, kde má dopravní podnik svůj obchod se suvenýry.

A tam jsem bohužel nepochodil. Nic naplat, alespoň jsem si prohlédl obrovské interiéry nádraží, které se často objevují na fotkách a pohledech. Budova působí poměrně historicky, avšak udržovaně a svůj čas si v ní můžete zkrátit v desítkách ochodů, luxusních restauracích nebo v masážním a relaxačním centru.

Sedmý den našeho zájezdu do New Yorku jsme si chtěli odpočinout od ťapkání po městě, takže jsme si naplánovali výlet do zábavního parku Six Flags: Great Adventure v sousedním státě New Jersey. Park je od New Yorku poměrně hodně vzdálený, byli jsme tedy rádi za nabídku dopravního podniku, který nabízí balíček (zpáteční jízdenka + vstup do parku a na safari) za 57 dolarů. Cena již zahrnuje neomezený vstup na všechny atrakce.

Autobus odjížděl dopoledne z newyorského hlavního autobusového nádraží (Penn Station v Madison Square Garden) a jízda trvala asi hodinu. Samotný park je umístěný v lesích, kousek od dálnice. Ihned po příjezdu jsme se spolu s davem vydali ke vstupní bráně, kde jsme museli projít bezpečnostním rámem (jak je v USA téměř u každé turistické atrakce zvykem) a byly nám prohledány zavazadla.

V tu chvíli nastal první vtipný okamžik, kdy obrovský a svalnatý černoch kamarádovi z batohu vytáhl českou Tatranku (čokoládová s mléčnou polevou) a koukal na ní jak nevěřící Tomáš. Teprve, když se dozvěděl, že je to biscuit, vrátil ji zpátky do batohu. A i s ním nás vykázal, neboť jídlo a pití se do parku vnášet nesmí. Prý máme opustit park a batohy si schovat do uzamykatelných schránek. I z nich se park snažil vyždímat co nejvíce peněz – celodenní úschovné stálo 16 dolarů, přičemž když jste zaplatili dvacetidolarovkou, automat peníze nazpět nevrátil (!).

Neděle je od slova nedělat, a tak jsme si pro tento sváteční den naplánovali prohlídku samotného centra města. Nejprve jsme metrem dojeli na stanici Penn Station, kde se zároveň nachází slavná aréna Madison Square Garden, kde mimo jiné hrají své zápasy hokejisté New York Rangers. Halu ve skutečnosti tvoří obrovský a poměrně složitý komplex budov.

Hned vedle Madison Square Garden leží i jedna z hlavních newyorských pošt, kam jsme zašli odeslat pohledy. První vtipnou historku jsme zažili již u dveří, když jsem u ochranky (imigrantka ze španělsky mluvící země) vyzvídal, kde že se kupují známky. Její špangličtině nebylo absolutně rozumět, takže jsem se jí dovolil s dovolením zeptat, jestli umí anglicky. A to jí pořádně rozčílilo. :-)

Čtvrtý červenec je každoročně americkým státním svátkem – a ze všech dokonce tím nejameričtějším. Vzpomíná se v něm na podepsání Deklarace nezávislosti a celý den probíhají v USA oslavy, grilovačky, obří ohňostroje i bizarní průvody.

Ráno jsem se probouzel u Early Show televize CBS (něco jako u nás Snídaně s Novou), ve které zrovna představovali ty nejlepší hračky pro letošní léto. Polystyrénové rakety, které lítají šest metrů do vzduchu, superskákavý hopík a ruční bagr na pískoviště. Ten se mi líbil ze všech nabízených hraček nejvíc. V podstatě se jedná o lopatu bagru, ve které je schovaná rukavice. Dítě si tak na pískovišti jen nasadí rukavici a může bagrovat písek o sto šest.

Po snídani v mém oblíbeném Subwayi jsme již běželi na metro a linkami A a F dojeli až na Coney Island, kde se měla konat každoroční soutěž v pojídání hotdogů. Když jsme dojeli na místo, málem jsme si vyrazili dech. Na ulici, kde se soutěž měla za necelou půlhodinku odehrávat, již bylo víc lidí než na derby Slavia-Sparta. V Americe dokonce existuje liga ve žraní jídla – Major League Eater – kdo sní za deset minut víc kousků pizzy, jablkového koláče nebo třeba steaků, vyhrává. A to jsme si nejdřív celkem vážně říkali, že se do soutěže taky přihlásíme. Celou soutěž dokonce živě přenášela hlavní sportovní televize ESPN – dokážete si představit, že by třeba Nova živě přenášela finálové klání ve žraní švestkových knedlíků? :-)

Po návratu z Washingtonu jsme byli kapánek unavení, a tak jsme si vyspávali až do desíti hodin. V plánu dne nebyl žádný velký výlet, snad jen jsme se chtěli jít podívat na Brooklyn Bridge, asi nejslavnější most v New Yorku. Stále nás trochu bolely nohy, takže jsme se k mostu přiblížili metrem linky 5. U stanice South Ferry zrovna probíhalo jedno z mnoha představení pouličních street dance skupin. Jeden z tanečníků na závěr saltem přeskočil hned šestici děcek; lidi ho za to sice odměnili bohatým potleskem, jakmile však mělo dojít na placení, dav se v tu ránu rozplynul.

Zážitkem byli i všudypřítomní prodavači suvenýrů s Michaelem Jacksonem, který o pár dní dříve zemřel. Desítky různých triček, osušky, plakáty… američtí prodejci jsou pohotoví. Kdyby dnes zemřela Madonna, zítra již budou prodávat trička s ní. Nutno dodat, že smrt Jacksona byla v době naší návštěvy v USA tématem číslo jedna. Prakticky všechno ranní vysílání hlavních televizí mělo po celou dobu jeho pohřeb jako téma číslo jedna.

Hned na třetí den našeho pobytu jsme si naplánovali výlet do hlavního města Spojených států. Takhle brzo proto, kdyby nám ujel autobus, ať se můžeme do dne odletu zpátky do New Yorku dostat třeba stopem. Do Washingtonu jsme se totiž vydali autobusem od Megabusu – lístek jsme objednávali několik měsíců dopředu a zpáteční jízdenka tak jednoho stála v přepočtu jen 200 Kč.

Autobus odjížděl z newyorské Penn Station, která se nachází prakticky ve stejné budově jako slavná Madison Square Garden, již o půl druhé ráno. My na místo dorazili pouhé tři minuty před odjezdem, přičemž lidi ještě postávali před autobusem. Nakonec jsme vyjeli s několikaminutovým zpožděním – dvoupatrový autobus byl zaplněný tak ze dvou třetin. Já i spolucestovatel jsme si tak mohli zabrat dvojsedačky a na pětihodinové cestě se trochu prospat.

To však nebyl můj případ. V autobusech a letadlech spím pouze totálně vyčerpaný, takže jsem těch pět hodin strávil hledáním vhodné polohy, ve které bych usnul. To se mi nepovedlo, a tak jsem byl neskutečně rád, když jsme o půl sedmé dorazili na… tramtadadá, washingtonské parkoviště.

První ráno v Americe bylo docela krušné – kvůli časovému posunu a jet lagu jsem toho moc nenaspal, takže mi nebylo nejlíp. Šestihodinový časový posun organizmus docela rozhodí. Procházku jsme zahájili výletem k místu, kde stála dvojčata, jež 11. září 2001 poslali k zemi teroristé.

U WTC byl docela vtipný moment na přechodu. Přes silnici přecházeli obrovské davy lidí a jak tedy umožnit přejezd aut, aniž by pod něj skočil člověk? V New Yorku se totiž tak nějak toleruje přecházení/přejíždění na červenou. A to i tehdy, když poblíž stojí policisti. I já před nimi normálně chodil na červenou a oni dál vesele seděli v autě. Ale zpět k přecházení – v New Yorku to vyřešili jednoduše. Na obou stranách přechodu stojí dva chlápci s lanem a když naskočí chodcům červená, lano roztáhnou a zabrání jim přejít. Když potom naskočí opět zelená, lano rychle zbalí a může se vesele přecházet. :-)

No nebyl to ani tak výlet, jako spíš několikaminotová chůze, neboť bydlíme v Financial District Apartments na ulici Fulton Street, která se od World Trade Center nachází jen asi dvě tři minutky chůze. Celý areál je oplocený a zuřivě se v něm staví; krásný výhled na něj je z přilehlé budovy finančního centra. Kousek od WTC je i manhattanská marína (v podstatě stačí projít budovou finančního centra), tedy kotviště luxusních jachet. Na řece se zrovna proháněli členové pobřežní stráže ve dvou rychlých člunech, na kterých samozřejmě nechyběly ostré samopaly.

Kolonáda u moře je hezky upravená a procházejí se po ní i policisté na koních. Posedět můžete na lavičkách, přičemž vás budou míjet cyklisté, inline bruslaři, ale především běžci. Často jsem měl pocit, že každý newyorčan běhá. Přímo u řeky je i památník obětem Vietnamské války – udržovaný a s americkou vlajkou z květin. Na památníky se v Americe zdá se dbá, ne jako v Česku. A nejen o ně – v USA jsou všechny trávníky pečlivě posekané, keře ořezané a kytky okopané. A vypadá to fakt hezky.

Do New Yorku jsme s kolegou přiletěli večerním spojem s přestupem v anglickém Londýně. Namísto chabých služeb ČSA jsme tak dali přednost britské kvalitě, což všem doporučuji. Služby na palubě byly skvělé – každý měl k dispozici vlastní monitor s videem a audiem na přání, dostal cestovní balíček a několikachodové občerstvení. Rajčatové těstoviny s bazalkou byly nic moc, ale za to na čokoládový mousse s mandarinkovou omáčkou vzpomínám ještě teď. Fakt neměl chybu.

Ještě v letadle jsme museli vyplnit dvojici formulářů – zelený pro povolení vstupu do USA. Psalo se do něho jméno, číslo pasu, datum narození, místo pobytu v USA, číslo letu a několik dalších otázek plus odpovědi na zákeřné otázky typu „Jste terorista?“

Po příletu na letiště Newark v New Jersey mě hned zaujalo obrovské množství kamer, které mě zabíraly hned z několika úhlů – no jo, bezpečnost. Ihned po vystoupení z letadla následovala cesta k imigračním přepážkám. Chtěli jsme mít jistotu, takže jsme si z nabídky „černoch – drsnej chlápek – drsnej černoch – mladý študák na brigádě – mladá slečna“ vybrali tu poslední. Vystáli jsme si frontu, ale nakonec to bylo asi jedno.