Prezidentské volby v USA: Jak se volí americký prezident

Americké prezidentské volby jsou dlouhé. Celý proces trvá skoro dva roky a především v závěru připomínají show s televizními debatami, nabubřelými prohlášeními a vzájemným obviňováním. Vítěz může být jen jeden. Mezi kandidáty na post prezidenta USA však nechyběl ani Kim Čong-un nebo Megatron The D-23.

Prezidentské volby v USA: Jak se volí americký prezident? | © DVIDSHUB / Flickr.com, Pixabay.com

Jak se volí americký prezident

Prezidentské volby v USA se konají každé 4 roky, nikdo nesmí kandidovat ani být zvolen na více než dvě funkční období. Tato podmínka byla zavedena až v roce 1951, proto mohl být Franklin Delano Roosevelt mezi léty 1932 a 1944 zvolen celkem čtyřikrát.

Volby se konají vždy v přestupném roce v úterý následující po prvním pondělí v listopadu. Prezidentský slib se skládá 20. ledna příštího roku. Pokud tento den připadá na neděli, slavnostní inaugurace se posouvá na 21. ledna.

Americkým prezidentem se může stát osoba narozená v USA, která nejpozději v den složení prezidentské přísahy dosáhne věku 35 let a je obyvatelem Spojených států amerických po dobu nejméně 14 let. Kandidovat může pod záštitou Demokratické, Republikánské, nebo jiné menší strany, případně jako nezávislý kandidát. Za posledních více než 100 let se nestalo, že by nevyhrál demokrat, nebo republikán:

  • Demokratická strana
    Democratic Party (D) je nejstarší politická strana světa, funguje nepřetržitě od roku 1828. Tradičně používá modrou barvu, maskotem je osel a na politické mapě se pohybuje mezi středem a levým středem. Za demokraty byl zvolen Barack Obama, Bill Clinton, John F. Kennedy nebo Franklin D. Roosevelt.
  • Republikánská strana
    Republican Party (R) byla založena v roce 1854, označuje se červenou barvou a maskotem strany je slon. Na politické mapě jsou Republikáni považovány za středopravicovou partaj. Mezi republikánské prezidenty patřil George Bush, Ronald Reagan, Dwight D. Eisenhower nebo Abraham Lincoln.

Kolotoč s oslíky a slony se rozjíždí přibližně dva roky před složením přísahy. Zájemci o post amerického prezidenta postupně oznamují svoji kandidaturu, skládají volební týmy a objíždí zemi s cílem naklonit si na svou stranu budoucí voliče.

Přihlásit se může kdokoliv, kdo vybral od příznivců příspěvky ve výši alespoň 5 000 dolarů nebo stejnou částku utratil za kampaň.

Často se tak hlásí lidé jen proto, aby se zviditelnili a mohli se pochlubit sousedovi. Na rok 2012 přihlášku podalo 417 osob, o čtyři roky později dokonce 1 576. Za nárůst mohou především recesisté, na kandidátní listině figuruje také Jesus Christ, Megatron The D-23, Banana for President a Kim Čong-un.

Americké prezidentské volby

Dějství I.: Primárky

Nyní důležitá informace: Americké prezidentské volby jsou nepřímé, voliči z celých Spojených států rozhodují až v listopadu. Republikánského i demokratického kandidáta většinou vybírají pouze registrovaní voliči jedné ze stran.

Je začátek volebního roku a Demokraté i Republikáni mají řadu kandidátů na prezidenta. Seznam je v obou stranách nutné zkrátit na jediné jméno, které se zúčastní závěrečných listopadových bojů. K tomu slouží primární volby (primárky), jež se konají průběžně od ledna do června. Nehlasuje se v nich přímo pro prezidentského kandidáta, ale pro delegáta, který ho zastupuje.

Obě strany si organizují vlastní primárky, podoba se liší dokonce stát od státu:

  • Demokratická strana
    Strana používá proporční systém, delegáty si mezi sebe rozdělí více kandidátů na prezidenta dle přepočtu hlasů. V primárkách se bojuje o počet delegátů, ke kterým se přidají tzv. superdelegáti. To jsou představitelé strany, kteří se mohou na celonárodním srazu rozhodnout pro kteréhokoliv z kandidátů.
    Příklad: Ve státě New Hampshire se v roce 2016 rozdělovalo 24 delegátů, Bernie Sanders získal 60,4 % hlasů a Hillary Clinton 38,0 %. Sanders si tak mohl přičíst 15 kandidátů, Clinton 9.
    K tomu se přičítají hlasy superdelegátů, kterých je v tomto státě šest. Všichni vyjádřili podporu manželce bývalého prezidenta, takže v New Hampshire byl konečný stav primárek 15:15.
  • Republikánská strana
    Republikáni se v některých státech řídí heslem „vítěz bere vše“, jinde se uplatňuje proporční systém. Žádní superdelegáti zde nejsou.
    Příklad: V primárkách 2016 v Jižní Karolíně obdržel Donald Trump 32,5 %, Marco Rubio 22,5 % a Ted Cruz 22,3 % hlasů. Všech 50 kandidátů získal na svou stranu Donald Trump.

V primárkách si strany v každém státě si určí, jestli v nich mohou hlasovat všichni voliči, pouze členové strany, nebo všichni voliči, kteří nejsou členy druhé strany.

Aby to nebylo jednoduché, tak v některých státech (např. Iowa, Minnesota nebo Wyoming) mají primárky podobu volebních shromáždění (caucus). Občané, členové stran a štáby kandidátů se sejdou v kostelech, sportovních halách a na dalších veřejných místech, diskutují a lobují za svého kandidáta. Hlasuje se formou skupinek, kdy má každý delegát vyhrazen svůj roh místnosti, mezi kterým přebíhají voliči podle toho, jak se je daří přesvědčovat.

Nejméně početná skupinka se po čase rozpustí a její členové se mohou buď včlenit do jiné skupinky, nebo jít domů. Takto se postupuje až do okamžiku, kdy zbudou dva kandidáti.

První primárky se konají tradičně v Iowě na přelomu ledna a února. Následuje New Hampshire, Jižní Karolína a Nevada, rozhodující bývá březnové Super Tuesday, kdy se konají současně primárky v desítkách států.

V té době se již obvykle několik neúspěšných kandidátů svého snu o Bílém domu vzdalo.

Donald Trump na předvolební kampani v Des Moines v Iowě | © Alex Hanson/Flickr.com

Dějství II.: Konventy

V létě po skončení primárek se pořádají celonárodní sjezdy obou stran. Říká se jim konventy (conventions) a jako první ho tradičně pořádá opoziční strana.

Delegáti zvolení v primárkách a na volebních sjezdech v něm hlasují, a určují tak konečnou nominaci na stranického prezidenta a viceprezidenta USA. Výsledek volby nebývá překvapivý, neboť delegáti zastupují vždy jednoho z kandidátů. Výjimkou jsou superdelegáti Demokratické strany, kteří se mohou rozhodovat dle libosti.

  • Demokratických volitelů je v roce 2016 celkem 4 764, pro úspěšnou kandidaturu je tak třeba získat většinu 2 383 hlasů.
  • Republikánských delegátů je jen 2 472, k vítězství tak stačí 1 237 hlasů.

Dějství III.: Kampaň

Celonárodní stranické sjezdy skončily a již jsou známá jména dvou lidí, z nichž se jeden stane příštím americkým prezidentem.

Začíná nové kolo prezidentské kampaně. Je kratší, ale mnohem intenzivnější. Kandidáti již nebojují o podporu mezi spolustraníky, teď se snaží na svou stranu překlonit voliče. Největší boje se odehrávají v nerozhodnutých státech, kde demokratického a republikánského kandidáta dělí procenta preferenčních hlasů.

V září a v říjnu se koná série tří až sedmi ostře sledovaných prezidentských debat, roku 2012 si je nenechalo ujít 67 milionů diváků. Konají se napříč Spojenými státy americkými, obvykle na půdě středních škol nebo univerzit.

Kromě dvou favoritů z řad republikánů a demokratů se jich mohou účastnit také outsideři ostatních stran: Libertariánské strany USA, Strany zelených USA, Státoprávní strany USA nebo alternativní Justice Party. Jedna méně sledované debata se pořádá také mezi kandidáty na viceprezidenta.

Volitelé v jednotlivých státech USA | © Petr Novák

Dějství IV.: Prezidentské volby

Volba prezidenta USA vrcholí v úterý následující po prvním listopadovém pondělí. V Delaware, Kentucky, New Yorku, na Havaji a v pár dalších státech je v tento den vyhlášen státní svátek.

Většina států navíc umožňuje předčasné odevzdání voličského hlasu prostřednictvím pošty.

Cílem prezidentských kandidátů je obdržet co nejvíce hlasů v co nejvíce státech, v ideálním případě v Kalifornii, Texasuna Floridě, na kterou připadá více volitelů. V prezidentské volbě se totiž uplatňuje pravidlo, že vítěz bere všechny kandidáty.

Příklad: V roce 2012 se na Floridě hrálo o 29 hlasů volitelů. Na druhém místě skončil s 49,13 % hlasů republikánský kandidát Matt Romney, první byl s 50,01 % hlasů Barack Obama. Bez ohledu na malý rozdíl získal všech 29 volitelů Obama.

Výjimkou jsou státy MaineNebraska, které jsou rozděleny na dva, resp. tři menší volební okresky. V každém se hlasy sčítají samostatně, takže teoreticky mohou být za stát zvoleni tři různí volitelé, z nichž každý podporuje jiného kandidáta.

Počet volitelů, kteří připadají na každý stát, se každé čtyři roky mírně mění. Poměr je velmi zhruba stanoven podle počtu obyvatel státu. V zásadě tak platí, že vítězství v nejlidnatější Kalifornii znamená přibližně stejný počet získaných volitelů jako současné vítězství v 15 nejmenších státech.

Po sečtení všech hlasů a volitelů je již neoficiálně známo jméno příštího prezidenta. Formálně musí v prosinci proběhnout volba, ale té se účastní jen zvolení volitelé. Překvapení je vyloučeno, proč by republikánští volitelé hlasovali pro demokrata?

Inaugurace prezidenta USA | © Fabrice Florin/Flickr.com

Dějství V.: Prezidentská přísaha

Inaugurace nově zvoleného prezidenta se koná 20. ledna ve Washingtonu D. C. před budovou Kapitolu. Pokud tento den připadá na neděli, posouvá se den uvedení do funkce na jedenadvacátého.

Kolem poledne nastupující prezident pronese přísahu, prezidentský slib a přednese inaugurační řeč. Podobné povinnosti čekají také na viceprezidenta, který se ujme vlády nad Bílým domem v případě, ze prezident zemře ve funkci.

Přísahá se na bibli, text prezidentského slibu USA je neměnný od roku 1884:

„Já (jméno) slavnostně přísahám (nebo slibuji), že budu čestně vykonávat funkci prezidenta Spojených států a ze všech svých sil budu zachovávat, střežit a bránit Ústavu Spojených států.“

Zajímavosti o amerických prezidentských volbách

  • První prezidentské volby v USA se konaly od 15. prosince 1788 do 10. ledna 1789. Z 13 členských kolonií se tři voleb nezúčastnily – New York nedokázal vybrat volitele a Severní Karolína a Rhode Island nestihly ratifikovat ústavu. Vítězem se stal George Washington, který jako jediný v historii získal 100 % hlasů voličů.
  • Až do roku 1804 se viceprezidentem stával kandidát, který skončil v závěrečné volbě na druhém místě. Teprve po přijmutí 12. dodatku Ústavy se začalo hlasovat pro viceprezidenta samostatně.
  • Nejstarším vítězem prezidentských voleb se v roce 1981 stal 69letý Ronald Reagan. Nejmladším prezidentem USA byl od roku 1901 teprve 42letý Theodore Roosevelt.
  • Zrádnost systému dosvědčují volby v letech 1824, 1876, 1888 a 2000. Kandidát s největším počtem hlasů od voličů tehdy skončil na druhém místě.
  • Listopad byl kdysi jako volební měsíc zvolen proto, že farmáři již měli po sklizni, a mohli se voleb účastnit. Počasí navíc bylo stále přívětivé a umožňovalo cestovat do vzdálených volebních místností.
    Ze podobného důvodu se volí v úterý. V neděli se tradičně nepracovalo, což mělo za následek horší dopravní spojení.
    Druhý týden byl vybrán proto, aby volby nepřipadly na první den v měsíci. Obchodníci v ten den odevzdávali účetnictví za předchozí měsíc a volby jim mohly tuto činnost zkomplikovat.
  • Volební účast na amerických prezidentských volbách dlouhodobě spíše klesá. Vrcholu dosáhla v roce 1876, kdy odhlasovalo 81,8 % oprávněných voličů. Minimální volební účast 48,9 % byla zaznamenána v roce 1924. Voleb v roce 2004 se zúčastnilo 55,7 % voličů, o čtyři roky později 57,1 % a v roce 2012 odevzdalo hlas 54,9 % voličů.
  • V roce 2008 poprvé od roku 1928 nekandidoval ani jeden úřadující prezident či viceprezident.
  • Jen dva kandidáti na post prezidenta USA se nenarodili na území kontinentálních Spojených států amerických. A oba kandidovali v roce 2008. Barack Obama se narodil v Honolulu na Havaji a John McCain přišel na svět na americké vojenské základně Coco Solo v Panamě.

Přispějte svým dotazem nebo osobní zkušeností

Než se na něco zeptáš, přečti si prosím článek a předchozí komentáře. Všechny nové příspěvky osobně kontroluji, reklamu, spam a sprosťárny hned mažu.