Pohovor s imigračním úředníkem po příletu do USA: Vaše zážitky a zkušenosti

Pokud jste český občan, musíte po příletu do USA povinně absolvovat pohovor s imigračním úředníkem, který rozhodne, zdali můžete či nemůžete do země vstoupit. V naprosté většině případů se pohovor sice obejde bez komplikací, a tak není třeba mít strach.

Do tohoto souhrnného článku budu doplňovat zkušenosti dalších cestovatelů tak, jak je popsali v komentářích na těchto stránkách. Před odletem za oceán se tak budete moci uklidnit, že to zas až taková kovbojka není… a po příletu se nezapomeňte pochlubit s vlastním pohovorem v diskuzi pod článkem.

• Imigrační kontrola v USA: jak jí úspěšně projít

Vaše zkušenosti s imigračním pohovorem v USA

• „Po nás vždycky chtěli jenom palce a ukazováčky. Plus tedy se na nic neptali. Do minuty jsme byli pryč.“
  Miki | 26. 7. 2009
• „Ahoj Petre, tak jsem zpet z Miami a bylo to super, u vstupu na imigracnim se me jen zeptal co je ucelem me cesty a hned mě pustil.“
  Simona | 21. 11. 2009
• „ahoj. četl jsem článek, a moje zkušenosti jsou lehce jiné (červenec 2009 byla cesta). úřednice byla cca 45 let, běloška. vzala mi otisky, usmívala se a ptala se jak se v čr máme. na vážno se zeptala na jedinou otázku: jak dlouho tu budete? načež jsem v nervozitě (jak tam poletím příště už fakt nervozni nebudu) místo seven nights, odpověděl seven months. to se na mě snad poprvé pořádně podívala, zakroutila hlavou jakože takhle fakt asi ne. přišlo mi to hrozně směšný tak sem s úsměvem na rtech svoji odpověd udal na pravou míru…. pak jenom adios a čekaly mě první kroky do města které nikdy nespí… :-) takže se ničeho nebojte, a pokud jim tam nebudete lhat a nebudete z nich dělat blbce tak fakt OK“
  raketak | 28. 12. 2009
• „Když jsem tam jel poprvé, tak stihli odbavit další dva lety než jsme s kamarádem dokázali vyplnit imigrační papíry. Jsou laskaví, ale záleží na koho narazíš.“
  Jan | 11. 2. 2010
• „Na letisti v Detroitu po te, co jsme sli v rade s ostatnimi cestujicimi smerem k imigracnimu, nas (manzel, dcera), pana s miminkem a muze teroristickeho vzezreni z te rady vytahli kamsi do kancelare, kde jsme stravily asi hodinu ruznymi otazkami. Mela jsem pocit ze nas zkousi z anglictiny, jelikoz se ptali i dcery (9). Nastesti to zmakla. Pak jsme tedy prosly, ale jak jsi se zminoval o prvni ceste do USA a kufry co na tebe cekaly..Na nas tam cekal ze tri pouze jeden. Ty dva se ztratily uz zrejme nekde v Amstredamu. Hrozny problem zkratka hned na zacatku. Kufry jsou povinni vam do dvou dnu vratit. To vratili, nerikam nic, az na to, ze muj notebook v nem uz samozrejme nebyl. Je urcite lepsi si kufry pojistit, priste uz budu chytrejsi. Jeste k te prohlidce na letisti. Vypada to, ze si Staty hlidaji, aby tam nekdo neodletel s ditetem bez vedomi druheho z rodicu. Tomu panovi s miminkem pokladali otazky typu – Kde je matka ditete, vi o tom ze mate dite s sebou, kde je ted, dejte nam jeji cislo, atd.“
  Barbora Huffman | 24. 2. 2010
• „Byli jsme již 3x – vždy jsme letěli do Chicaga a vždy nás pustili!!! Jenom je pravda, že záleží na tom, jakého úředníka „chytnete“.Poprvé i podruhé to byl chlap a do minuty jsme byli pryč. Na potřetí si manžel vybral blonďatou paní ( zamrkám na ni a je, ne?) a nakonec nás vyslíchala skoro 10 minut. A kufry taky rentgenovali, takže jsou asi přísnější kontroly, ale bylo nám řečeno, že je to kvůli prasečí chřipce :)“
  Michaela | 25. 2. 2010
• „Ahoj všem, byl jsem v D.C. týden na nákupech a co se týče imig. dostal jsem pouze dva dotazy proč tam jedu a jestli nevezu zeleninu jinak nic, nejhorší bylo vystát tu frontu, jó byl jsem u černocha (je jich většina). Takže bez problémů, pokud bude zájem mohu podat podrobné info., co a jak.“
  Roman | 8. 3. 2010
• „Čau, jen bych sem chtěl napsat mé zkušenosti z dnešního pohovoru na americké ambasádě – je to neuvěřitelnej šaškec a člověk se musí trošku povznést. Nechají Vás venku čekat – když je zima, jakože ráno je, tak nic moc. Vyplňoval jsem nový elektronický formulář pro B1/B2 vízum – doporučuji. Registrace bez dotazů, pohovor také. Byl jsem asi 5. na řadě – 2 přede mnou vízum nedostali. Jeden mladík zřejmě zvolil špatný tip nebo měl málo argumentů, další pán asi neměl dostatek peněz a taky neuměl vůbec anglicky. Nebylo všemu rozumět, ikdyž tam bylo hrobové ticho. Mě se úředník zeptal pouze na našeho kolegu v USA, jak dlouho jsem zaměstnaný a jestli jedu s přítelkyní. Měl jsem s sebou asi 30 stran různých výpisů, potvrzení, doporučujících dopisů a nic nebylo třeba. Vše se odehrává jen několik minut. Úředník se se mnou bavil pouze anglicky  Jinak doporočuju slušné oblečení, úsměv na tváři, sebevědomí a mít připravené odpovědi na případné otázky, které s oblibou dávají.“
  Petr | 22. 3. 2010
• „Také bych se ráda podělila o zkušenosti z pohovoru z americké ambasády, který jsem dnes absolvovala. Měla jsem slušné oblečení, pozdravila jsem s úsměvem na tváři… a stejně mi to nepomohlo. Úředník se se mnou také bavil pouze anglicky, což jsem kupodivu ještě zvládla docela dobře. Chtěla jsem odjet na půl roku, měla jsem pozvání, potvrzení o zaměstnání, kde pracuji pět let, výpis z katastru, že v Čechách vlastním pozemek. Hodně se zajímal o pozvání a vlastně na tom moje žádost i ztroskotala – jelikož má rodina, u které jsem měla bydlet, dvě děti, žádost mi zamítl. Důvod už mi automaticky tlumočila slečna do češtiny. Prý je tu podezření, že tam nejedu za účelem cestování, ale za účelem výpomoci s dětmi – au-pair. Nepomohlo nic, i ta hodná slečna se snažila argumentovat, ale pan úředník se zvedl a prostě od okýnka odešel a tím to pro něj haslo. Za celou dobu našeho rozhovoru (cca 15-20 minut) se na mě ani jednou nepodíval, což taky nebylo dvakrát příjemné. Plně souhlasím s každým, kdo říká, že tak arogantní chování ještě nezažil.“
  Míša | 26. 4. 2010
• „Ahojky pisu z Ameriky cesta neutikala v Letadle jsem vyplnila papir,mela jsem prichystane tahaky tak ze to bylo v pohode,hodne lidi stim melo problemy stevard chodil a pomahal tak zes se nemusite bat i kdyz neumite anglicky ,za nami sedela Francouzka taky neumela ani slovo.No pak byla kontrola,stoho jsem mela nejvetsi strach.Zacal na me mluvit rekla ze neumim,pak se ptal na zpatecni listky pochopila co chce,ukazala.Pak projistotu dala i zvaci dopis,vyfotila dala otisky a cago bago.Pak jen pro kufry,a ten papir co se vyplnoval v letadle ukazujete jeste trikrat jednou na celnici a dvakrat kdyz uz jedete z kuframa.Nechaji si ho.Az druhej den mi doslo az kdyz jsem byla v klidu ze jsem neplatila 10dolacu kde jsem to mela platit a komu to nevim.Nikdo na me nevolal ani jsem nic nedostala ustrizek,jsem nekde cetla ze mam dostat.“
  Ivana | 11. 5. 2010
• „Ahoj, tak jsem se vratil z USA, kde jsem byl poprve a rad bych taky popsal svoje zkusenosti. Letel jsem z Berlin Tegel do New Yorku na JFK s Deltou. Dopredu musim rict, ze nejvetsi kontrola se u nas (letel jsem s kamaradem-nemcem) odehrala jiz pri Check in v Berline. Pani si nas vzala stranou a zacala se vyptavat. “ Jak jste se dostal na letiste, kdy jste si balil zavazadlo, kdo byl pri baleni, s kym jedete, odkud se znate, jak dlouho se znate, co budete delat v USA, kdy se vracite, kde budete bydlet (rezervaci z hotelu chtela videt), jake mate el. pristroje s sebou, kdy jste je naposled pouzival ? “ atd. Tak nejak to probihalo a bylo to v nemcine ( pro me stesti, protoze nemecky mluvim plynule a rozhodne lepe nez anglicky). Pak byl jiz let a cekani, jak to bude vypadat na JFK, kdyz uz v Berline si nas takhle prokoukli. V USA jsem pak jiz byl prekvapen, jak to slo hladce. Urednikovi jsem predlozil pas, rekl s kym jedu a kdy se vracim, dal otisky vsech prstu, urednik si udelal fotku a slo se dal. Porad jsem cekal na tu “velkou kontrolu“, ale najednou jsem stal pred letistem, stastnej samozrejme. Ani zavazadlo nikdo nechtel videt. Tak to byla moje zkusenost s kontrolou, kde zacala necekane jiz Berline, ale skoncila o to snaz v NY.“
  Daniel | 13. 5. 2010
• „Cela kontrola na letisku JFK prebiehala tak, ze sympaticky a usmiaty cernoch si zobral moj pas a spytal sa „Hi Sonja, how are you?“ na co som mu odpovedala ze dobre, on sa usmial, zobral mi otlacky prstov, vyfotil si ma a odisla som. Cele to trvalo snad 30 sekund. Viem ze je to asi strasne individualne, ale vsetkym, ktori sa tejto kontroly boja, by som chcela povedat, ze je to zbytocne, pokial asi fakt neposobite vyslovene podozrivo, tak by to nemal byt problem. U nas nemal problem nikto z lietadla.“
  Sona | 21. 5. 2010
• „Jel jsem já a moje přítelkyně – oba studenti. Přítelkyně jela na J-1 a já na B1/B2 jakožto pracují pro českou firmu. Na ambasádě v ČR to prošlo, dostal jsem vízum na 10 let. V USA na imigračním to už bylo horší. Byla tam u okýnka dost přísná a nepříjemná mladá černoška, které se vůbec nelíbilo, že tam chci jet na 5 měsíců na business a pleasure vízum. Poslala mě teda na oddělení homeland security, kde seděli na lavičce lidi z Indie, Afghánistánu, Pakistánu, Mexika atd. Vzala si mě bokem snědá paní a ta byla úplně v pohodě, přátelská, pokecali jsme co tam chci dělat, potvrdil jsem, že se chci vrátit domů a nevydělávat si peníze a dostal jsem vízum na půl roku. Někteří přede mnou ale takové štěstí neměli a odcházeli s brekem. Je důležité být studentem. Jak člověk není, tak si američani myslí, že tam chcete odjet napořád a pokud nemáte v ČR děti, manžela/manželku nebo další závazky, nechají vás odjet zpátky.“
  Petr | 31. 5. 2010
• „Tak se taky podělím o svou zkušenost. Nutno podotknout, naprosto otřesnou. Letěl jsem do Bostonu koncem května, v letadle jsem vyplnil ty požadované formuláře. Samotná imigrační kontrola byla v pohodě, jen formality, řekl jsem, že tady budu 8 týdnů, že primárním zájmem je turistika, přičemž mám zaplacený i kurs angličtiny v rozsahu, který podle regulí nevyžaduje studijní vízum. Bydlím u hostitelské rodiny, vše zajišťuje jistá nejmenovaná česká agentura. Trvalo to asi dvě tři minuty, krátce sestřižený úředník mě propustil. Letěli jsme tři, ještě dvě moje spolužačky. Ve frontě na celní kontrolu se na nás přilepil jakýsi holohlavý policajt a začal se vyptávat. Vzal nám pasy, zběsile v nich listoval, vůbec jsme se mu nelíbili, především já. Osmnáctiletý mladík v černé bekovce, navíc s malým kufrem (jak jsem byl večer hrdý, že jsem to do něj napěchoval!) se mu zdál velice, převelice podezřelý. Neustále opakoval, že jsem velice nervózní. Pak si mě odvedl na osobní prohlídku, což byla nejvíce ponižující věc v mém životě. Oblékl si kožené rukavice a vytahal a prohrabal každičkou věc mého kufru i mé příruční tašky a dokonce i z peněženky… otevřel každou kapsu všeho, každou lahvičku otevřel, prozkoumal atp. Prohrabal moje s“Pohovor v USA je uplně v pohodě, jediné na co se mě úředník zeptal, bylo odkud jsem, kam jedu a proč,dala jsem mu otisky, vyfotil si mě a šla jsem. Takže žádný strach před cestou do USA ;)ešity, vytáhl každý papír na filosofii – ty mu přišly nejvíce podezřelé. Ptal se, jestli tam mám nůž a další věci. Řekl jsem, že ano, ale jen malý a ve velké tašce, samozřejmě ne v příruční. Neměl jsem co skrývat, tak jsem se snažil jednat co nejvíce seriózně. Pak mě posadil na lavičku a šel telefonovat. Asi po dvaceti minutách se vrátil, prakticky beze slova mně všechno vrátil a mohl jsem vstoupit do země svobody. Nevím, čím jsem si takovou pozornost vysloužil… ale naprosto mě to znechutilo. Hlavně jsem totiž věděl, že jsem nic neprovedl a že nemají důvod mě poslat domů. Ale vše bylo na tom policajtovi. Ach jo. (P.S.: Teď si to tu už dost užívám, ale začátky byly krušné…)“
  Kristián | 7. 6. 2010
• „Ahoj vsichni,zravim vas z meho pobytu v Texasu. Musim vsem rici, ze mit pred odletem strach z imigracnich uredniku je uplna hloupost. Pripravila jsem si odpovedi na dotazy psane zde v uvodu a uplne to stacilo! Cely let probyhal poklidne a prestup ve Philadelphii tez – vsichni na letisti jsou velice ochotni a bez problemu vas navedou kam potrebujete… Takze vsem vrele doporucuji – odhodte strach za hlavu a hura do Statu! :-)“
  Poljinka | 18. 7. 2010
• „Pohovor v USA je uplně v pohodě, jediné na co se mě úředník zeptal, bylo odkud jsem, kam jedu a proč,dala jsem mu otisky, vyfotil si mě a šla jsem. Takže žádný strach před cestou do USA ;)“
  Verca | 20. 8. 2010
• „Ahojky! Taky přidávám již vlastní zkušenost po návratu z USA!Taky jsem měla největší obavy z imigračního úředníka!Po příletu do NY jsem byla po dvou minutách odbavena,až mě to mrzelo…jak dlouho jsem se na to připravovala:o)Jediný a největší problém jsme měli,ale to už je mimo téma…na letíšti v Praze!Naši úředníci nemohli nějak pochopit proč přítel holanďan,s trvalým bydlištěm v Německu letí do USA z Prahy!Když už přítel,mimochodem 53 letý solidní vypadající muž,začal rudnout v obličeji po sérii stupidních otázek,tak mu dali pokoj!Ale vzali si na kontrolu mně:o)Toto byl opravdu jediný mínusový zážitek z 3 týdenního cestování po USA! Tak se ničeho nebojte a přeji hezké zážitky!“
  Blanch | 21. 8. 2010
• „Vízum před třemi roky mi na ambasádě nedali a ted přes Estu jo.Tak jsem odletěla.Jen s příručním zavazadlem.Proklepávali si mě na letišti v Praze,dvakrát se šla slečna s něký radit,trvalo to asi deset minut, to jsem nečekala.Byli jim hodně divné, že nemám ještě další kufr.Tak jsem to obhájila tím, že si kufr koupím tam , protože si tam chci hlavně nakoupit atd.Zpáteční letenku jsem měla a zajištěný pobyt v hotelu taky.Nakonec mě pustili.V letadle pohoda, byli tam češi tak jsem se na ně trochu nalepila, nechala jsem si od nich vyplnit formulář.Ten druhý zelený jsme nevyplnovali,letušky říkali, že prý stačí Esta.Opravdu neumím anglicky nic.Věděla jsem že mě tam čeká kamarád,tak jsem se naučila anglicky pozdravit a že neumím anglicky.Českejm klukům, který seděli za mnou jsem to řekla, slíbili že půjdou za mnou.Pak už to šlo.Nasadila jsem úsměv, šla k okénku.Vzal si pas, formulář a na něco se mě zeptal.A já na něj koukala , usmívala se a řekla hezky anglicky, že neumím anglicky.Koukal na mě, pak na pas a pak se za mnou ozvali kluci, že se prý ptá jak dlouho tam budu, ukázala jsem mu zpáteční letenku a byl klid.Já se dál přiblble usmívala, on mě vyfotil a vzal otisky.Dal mi pas a ukázal at jdu dál a pak už pohoda.Takže když to shrnu, je mi 37, jsem nervák, neumím anglicky a přes to všechno to dopadlo.Na podzim si to budu opakovat s dcerou,je jí patnáct a mluvit umí.A já se začnu asi taky trochu učit, at se nemusím přiblble usmívat.Přeju Vám všem at vám to taky vyjde, držím palce.A je taky fakt, že se tam usmívaj hodně, to tady není.Takže doporučuju si úsměv nacvičit“
  Lenka | 9. 9. 2010
• „Ahoj všichni. V létě jsem letěl do New Yorku. Cílová destinace mého letu byl Newark ( New Yersey ) z kontroly jsem byl trošičku nervózní, ale kontrola proběhla naprosto vklidu. Pán se mě akorát zeptal jestli jsem v Americe poprvé, a jak dlouho tam budu :) dal jsem mu své otisky prstů a on mi popřál příjemný pobyt v New Yorku.“
  Martin | 18. 9. 2010
• „Ahoj lidi. Tak já hlásím návrat z úžasné dovolené v USA za bratrem, kterého jsem neviděla 10 let.
  co napsat nejdříve…i když moje angličtina je více než mizerná, pohovor s migr.úředníkem v pohodě. Klasika – proč sem jedete?-navštivit přátele. Jak dlouho zde budete? – 3 týdny. Kam směřujete? – název města. Měla jsem zvací dopis od bratrovo kamaráda, který je američan, ale ani jsem ho nevytáhla. Nebylo třeba. Všichni milí, vstřícní….naprosto bez problémů.“
  Michaela | 28. 9. 2010
• „Sisi, já jsem k imigračnímu úředníkovi šla i se svým přítelem, který má také jiné příjmení. Nebyl s tím žádný problém. Jelikož přítel vůbec nemluví anglicky, mluvila jsem jen já, přítel jen otiskl prsty a šli jsme. Vše bez problémů.“
  Michaela | 15. 10. 2010
• „Ahoj, jsem právě v New Yorku a rada bych se podělila o svuj zažitek na JFK. Bohužel jsem si nemohla vybrat úředníka, nějaký černoch to tam už od fronty řídil, kdo kam má jít.  Mě poslal ke zhruba třicetileté černošce a nastalo peklo. Letenka na 2 a půl mesice, takže proč, kde, kam ,jak, co…Ani 15 minut jí nestačilo takže mě odvedla k dalším černochům co se na mě sesypaly. Musím říct, že díky tomu, že jsem byla po cestě tak unavená jsem nebyla ani nervozni a prostě jsem jen odpovidala a odpovídala. Po hodině mi dali pas a řekli: Welcome. Neskutečná uleva. A ted? Ted jsem šilene zamilovana, protože NY je nejlepší!!!“
  Jana | 17. 5. 2011
• „Tak pripisu moju cerstvu zkusenost z tohoto utery v LAX – na imigracnim sem narazil na nejakeho cinana ci korejca, zeptal sa co do USA jedu delat (dovolena), jak dluho tu budu (14 dni) a to bylo vse. Teda este otisky a fotka. Pak sa este (asi) celnik (taky jakysi asiat) ptal jestli nevezu ovoce, maso nebo chlast, rekl sem ze ne a byl sem volny :)“
  Aleš | 22. 5. 2011
• „Prvý krát som letela do Ameriky, teda konkrétne Miami, FL pred mesiacom. Bola som z toho nervózna, nemali sme moc príjemného colníka, ale nemal s nami žiadny problém. Spýtal sa nás asi 6 otázok, typu na kolko tam ideme, prečo, kde budeme bývať, s kým tam som a kolko sa v Miami zdržíme, potom samozrejme od každého odtlačky prstov, fotku , dali nam pasy a všetko v pohode, už som nemala žiadny problém. Takže fakt sa nemáte čoho obávať pokial nieste prenho podozrivy, nehrozi ze by vas nepustili. A na porovnanie, pred nami bol jeden černoch, ktory mal uplne inu fotku na pase ako vyzeral na živo, nechceli mu veriť že je to on a asi po pol hodine presviedčania ho pustil. Tým netvrdím, že to bol nejaký utečenec alebo čo, ale ak s nimi jednáte slušne, myslím, že sa všetko dá. :)“
  Alexandra | 26. 5. 2011
• „Ahoj, moje zkušenost je podobná jako Kristiánova (výše)… Vstupní pohovor jsem absolvoval na DMA v Detroitu. I mě si odebrali stranou a hrabali se mi ve věcech. Mínus bylo to, že mi z nějakýho důvodu nefungoval telefon…  Neustále mi opakoval ‘this is a violent city’, zda si to uvědomuju apod…  Stranou to probíral s dalším úředníkem, který seděl u stolu u počítače (naštěstí uvažoval racionálněji) a společně nakonec usoudili, že nemají nic proti. Razítko jsem dostal! Konečně jsem se po spoustě hodin v letadle, ve frontě a kontrole (bylo fakt horko) dostal před letiště…   ‘mmm vzduch tady voní tak jinak’, pomyslel jsem si:D  ..prostě úleva.“
  Roman | 9. 6. 2011
• „Dnes jsem se vrátil po nádherném týdnu stráveném v New Yorku. Imigrační kontrola probíhala úplně v pohodě. To jsem ani nečekal. Letěl jsem s Deltou na Terminál 3. Fronta sice příšerná ale po jejím vystání se šlo k úředníkovi. Nedalo se vybrat. Stáli tam 3 pracovníci a rozdělovali to podle uvážení k příslušným okýnkům. Dal se pas a modrý formulář, pokud se jede na ESTA. I-94 nebyl potřeba. Na nic se neptal, všechno proběhlo velice hladce. Otisky prstů. Mám takový pocit, že mě ani nefotil, nebo o tom ani nevím :-), razítka a hurá pro kufry a směr Manhattan.
  Jo, a k úředníkovi chodili celé rodiny, nebo dvojce kamarádů a nevadilo to.
  Všem přeji ať to u nich probíhá taky tak hladce a fakt se není čeho bát. Za celou dobu nebyl jediný problém a to bylo fakt hodně lidí přede mnou a všechny pustili.“
  Jirka | 11. 6. 2011
• „Ahoj lidi,
  právě jsme se vrátili z LA a mé obavy z imigračního byly stejné asi jako u každého z Vás. Jaké překvapení u mě bylo, když jsme pohovor s úředníkem absolvovali už v Amsterdamu?! Letěli jsme Praha-Amsterdam-Memphis-Los Angeles. Měli jsme za sebou už odbavení a směřovali ke gatu, kde byli asi tři úředníci (2 vyřizovali něco s předchozími lidmi) a jeden si vzal na starost nás. Ptal se kam jedeme, kde budeme přesně bydlet, zda si budeme půjčovat auto a zda jsme už kolem toho něco vyřizovali, co tam budeme dělat, zda počítač, který si vezu s sebou používám jen já či nějaký jiný uživatel a přitom celou dobu listoval pasem… Bydleli jsme u kamarádky a musela jsem prokazovat, že mám i její telefonní číslo. Manžel neumí anglicky ani slovo, tak jsem mu to musela překládat a on musel říct ano/ne, nestačilo, že jsem se snažila odpovědět za něj. Úředník byl celkem nepříjemný a blbě se tvářil, pokud jsem něco nerozuměla. Nicméně po chvíli nám nalepil na pasy jakousi zelenkou nálepku a my absolvovali prohlídku rtg atd. To v Memphisu byl úředník už s úsměvem na tváři a zeptal se jen kam jedeme a s úsměvem nás pustil do států.  Úředníka si vybrat sami nemůžete, chodíte hezky popořadě. Tolik naše zkušenosti s imigračním, pak už jen krásná dovolená napříč Californií!!!! :)“
  Pet | 14. 6. 2011
• „Ahoj,
  já jsem byla v USA 3x. První dvě kontroly na imigračním proběhly super. Byla to rychlovka a úředníci byli sympatičtí. Po třetí jsem šla k nějakému asiatci, zdál se mi sympatický. Ten mě ale vyslýchal snad 10 minut, už nikdo u přepážek nebyl, jenom já. Ptal se mě pořád dokola asi na tři otázky, byl to hrozný pocit. Nakonec mě naštěstí pustil! Teď mám v plánu požádat o ESTU. A když si vzpomenu na svůj poslední přílet a čtu některé přízpěvky, začínám mít strach..doufám, že by to teď šlo zase snadno! Jo a letěla jsem do Seattlu,  první dvě cesty jsem přestupovala v NY na JFK, ale tu poslední, přímo v SEA, asi tam neměli tolik lidí a dávali si záležet…nebo byl ten „můj“ úředník extra poctivec:)“
  Pavla | 12. 7. 2011
• „Letos jsem letěla do Ameriky poprvé, navíc je mi pouze 17, takže pohovoru jsem se opravdu bála. Největší problém však nebyl v USA, nýbrž ještě na letišti ve Frankfurtu, kdy za mnou přišel pán z ochranky a deset minut se mě vyptával na otázky typu – zdali nemám v USA kamarády, kteří mě navedli, abych tam přivezla bombu, jestli můj foťák není náhodou bomba a jestli v rukávu od mikiny nemám schovanou zbraň. Nakonec mě tedy pustil, ale bylo to hodně nepříjemné. U imigračního v USA to bylo naprosto bez problému, měla jsem docela milou paní, která mi odpovídala hláškami „good for you“ a „oh, that’s sweet“, takže vše proběhlo v pohodě! :)“
  Lenka | 3. srpna 2011
• „Ahoj, chtela jsem reagovat na tu Pariz, prave jsem se vratila z USA, a v Parizi u gate E33 stala cernoska, pac tam byla rada pro neamericany a amiky, a neco na me zacala zvatlat anglicky, tak jsem ji rekla ze neumim anglicky a vrazila ji do ruky papir, kde bylo napsano ze jsem kufr balila sama nic nevezu a kam jedu apod. Precetla si to a pustila me do letadla. A chtela videt Estu. To same jsem udelala na imigracnim, kde jsem chytla cinana, ktery se jen smal a po pul minute jsem byla pryc. Letela jsem pres Salt lake city, prijemny letiste.“
  Martina | 1. září 2011
• „Ahoj, cestu do Chicaga jsem absolvovala s bratrem letos na jaře. Očekávali jsme pohovor s úředníky až na místě v USA. Byli jsme oba překvapeni, že už v Mnichově se nás ještě před RTG ptali úředníci z usa na otázky typu: kdo vám balil kufry? dále taky: proč tam jedem, jak dlouho tam budem. Jinak nic dalšího, prohlédl palubní lístek a zpáteční letenku. V hale před vstupem do letadla poté musel každý znovu ukázat palubní lístek, navíc si jedna docela vlídná paní vyžádala adresu místa ubytování – motel. No, naštěstí s úředníky hovořil bratr, je určitě dobré, když jazyk ovládáte aspon na základní úrovni kdy alespon rozumíte. Jinak může opravdu dojít k nedorozumění. S mojí znalostí nevím nevím. Zpáteční letenka a rezervované ubytování by mělo být zárukou, že nebude problém. Po výstupu z letadla jsme si vystáli půlhodinovou frontu, pak následovala otázka co budeme v usa dělat… odpověď: půjčit auto a cestovat na západ stačila. Pak otisky prstů a hurá pryč. Ale pak to opravdu stálo za to, Amerika je úžasná, hlavně západ a Las Vegas a určitě se tam někdy vrátím.“
  Sabina | 2. září 2011
• „Do USA jsem letel pres Amsterdam do San Francisca. Pohovor probehl na letisti v San Fransiscu asi takto: jedete sem na dovolenou? Ano, na tri tydny. Pak uz jen oskenovat prsty obou rukou a foto a byl jsem v USA.“
  Vlada | 11. září 2011
• „Zdravim z NYC. Ma cesta a imigracni probihala takto. Letela jsem na ESTU uz po3. Primy let z Vidne do NY. Ve Vidni se pani divila ze letim tak dlouho az do 10.prosince na holiday, tak jsem se opravila a rekla ze k rodine. Rekla v poradku. V NY se me zeptal kolikrat jsem zde byla, rekla jsem ze jen jednou(pritom uz jsem letela po3) a na jak dlouho jsem zde byla predtim > na 10 dni( ikdyz popravde od brezna do cervna na 90dni), a kdy> pred rokem. Pro co jedu > navstivit moji virtualni sestrenici.> kolik mam u sebe penez> 1000 dolaru. Nechtel je videt. Na jak dlouho zustanu > rekla jsem ze letenku mam na 3 mesice, protoze esta je na 3 mesice ale ze asi zustanu na 14 dni. A co delam doma> studuji. Popral mi pekny pobyt. Nevim zda nevedel kolikrat jse tady byla a nebo me prostel nechal byt. A alkohol jsem samozrejme taky nevezla :D“
  Věra | 15. září 2011
• „Běheme posledních 6 měsíců jsme překračovali kandsko-americké hranice autem po zemi několikrát, na různých hraničních přechodech, do rázných státu USA. Nemůže to být snad ani snadnější. Mnohde jsem si připadal, jako kdybych jel na dovolenou do Chorvatska či dokonce na Slovensko (v přápadě Aljašky). Jednou sem nám dokonce stalo, že sme omylem dali naše druhé pasy (máme oba dva pasy) bez biometrických údajů a kupodivu to vůbec neřešili. Takže to je důkaz, že i bezu biometrických ůdajů se dá do USA cestovat, podotýkám v roce 2011. Vstoupit na území USA po zemi na severu z kanadské teritorie Yukon na Aljašku byla taková banalita, že sem tomu ani neveřil. Mladej chlápek se nás vůbec na nic neptal, jem mrknul do pasu, zběžně udělal otisky (připadlo mi, že to dělá jen tak z nudy aby měl co dělat), nechtěl ani zaplatit 6 dolarů, které se běžně při vstupu do USA platí, popřál nám šťastný pobyt na Aljašce a bylo to. Vracet se zpět do Kanady je věsměs také vždy v pohodě, jen se malinko víc vyptávají, jinak je to celkově banalita a pokud člověk váně vyditelně nepřeváží v autě nějakej kanón či netáhne za sebou cisternu s ropou, tak to nikdo zvlášť neřeší.“
  Marek | 15. září 2011
• „Imigrační je celkem v pohodě, už jsem ho prošel 4x. Stačí nebýt nervozní, otisknout ruce, nechat se vyfotit a dát pár odpovědí. Jen si dejte pozor na čisté ruce. Letos se mnou jel brácha, který pracuje jako automechanik a ještě večer před odletem ležel pod autem. Na imigračním jim pak rozhodil čtečku otisků a „vytuhl“ asi 20 minut v kanclu. Takže než poletíte, udělejte si akci „čisté ruce“ a klidně použijte kartáček, olej je prevít. :-)“
  Honza | 23. září 2011
• „Ahoj rada bych se podelila o svou zkusenost… v minulosti mi 3krat zamitli viza a letos jsem odletela na estu..co se tyce imigracnich, tak nejhorsi byli v Amsterdamu, kde jsem prestupovala..meli dost protivne otazky…asi si fakt chteli pokecat..v usa to slo rychlejc..ale pustili mne a to je hlavni…“
  zzuzza | 27. září 2011
• „Momentálně jsem v USA poprvé v životě. Mám 15 let do důchodu, a anglicky neumím. Při imigrační kontrole jsme ( rodina přítelkyně a dcera 10 let. ) neměli na JFK žádný problém, pas, ESTA, otisky, foto a hotovo. ALE !!!! Při odbavení do letadla Budapest – New York otázky v angličtině které rozumím mnohem míň než ruštině, ( odkud jedete, kdo vám balil zavazadla, jeli jste autem sami, mohl vám někdo něco přidat do zavazadel, mobil a počítač jak je starý, byl někdy v servise, mohl vám tam někdo něco zabudovat nebo přidat atd.) Během cesty podél Mexické hranice z Nového Mexica do Californie 4x kontrola jestli někoho nepřevážíme a nedovážíme do Californie potraviny. Dnes jsme byli v Tijuaně v Mexicu, cesta tam úplně v poho, zpátky asi 500m řada, tak jsme to vzali okolo a asi za 15 minut byli zpátky v USA. Amíci ( možná to byli Mexikánci, stojí ukázněně v řadě jaku u nás kdysi na banány ). Sebrali nám akorát jabka která jsme nesli tam z USA a nestihli je sníst.“
  Ivo | 1. října 2011
• „Byla to pohoda:-) Jen nás nepustili s kamarádem co nemluví moc ang. spolu. šel k jinému pánovi a ok, sice ho trošku drtil více, ale domluvili se:-) … z těch 800 lidí co tam asi bylo, sem viděl že tak 10-20 odváděli na druhý výslech bokem.“
  Pavel | 10. října 2011
• „Ahoj,  tak se také chci podělit ze svými zážitky z cesty do USA. Musím říct,že než jsem letěl,tak jsem si to tady pořádně prostudoval a díky za vaše zážitky a postřehy. Letěl jsem koncem listopadu na 10 dní. Praha – Paříž – Atlanta-Florida. Cesta v pohodě,před nástupem do letadla v Paříži krátký pohovor a ověření zpáteční letenky a potom ještě pohovor na imigračním v Atlantě.Měl jsem docela strach,protože moje angličtina není nic moc,ale docela v klidu, jen otisky,fotka a otázka proč a na jak dlouho a byl jsem tam. Potom trochu delší čekání na tašku,ale protože jsem měl dost času na přestup tak jsem neměl žádný stres. Předání tašky na další let bylo uplně bez problému a rychle. Označení cesty na přestup nebo k dalšímu terminálu bylo dobré,takže vláčkem na můj odletový terminál, kde jsem našel dokonce kuřácký bar i s točeným pivem. Po 10 hod letu bez cigára to byl ráj :o))))  Cesta zpět opět bez problémů,tašku jsem odbavil na Floridě a viděl ji až v Praze. Jen můj subjektivní pocit z letiště JFK v New Yorku…nic moc…  Dokonce jsem musel využít služeb lékařské pohotovosti,protože jsem si přivezl jak na potvoru zápal plic,to mám z toho sportu před odletem. Měl jsem strach kolik budu platit,pojištěný jsem samozřejmě byl,ale nechtěli nic,jen si ofotili kartu s pojištěním a prý pošlou fakturu jim.“
  René | 19. prosince 2011
• „Tak jsem včera dorazila do New Yorku na JFK, na imigračním proběhlo vše v naprostém pořádku, pán se mě nezeptal ani na jednu otázku, chtěl jen pas, ten modrej formulář, otisky prstu a popřál příjemný pobyt, byla jsem během půl minutky, takhle to probíhalo snad u každého, žádná otázka, vůbec nic :)
  „
  Nela | 13. února 2012