Den 3: Washington, D. C. a Obamastore

Hned na třetí den našeho pobytu jsme si naplánovali výlet do hlavního města Spojených států. Takhle brzo proto, kdyby nám ujel autobus, ať se můžeme do dne odletu zpátky do New Yorku dostat třeba stopem. Do Washingtonu jsme se totiž vydali autobusem od Megabusu – lístek jsme objednávali několik měsíců dopředu a zpáteční jízdenka tak jednoho stála v přepočtu jen 200 Kč.

Autobus odjížděl z newyorské Penn Station, která se nachází prakticky ve stejné budově jako slavná Madison Square Garden, již o půl druhé ráno. My na místo dorazili pouhé tři minuty před odjezdem, přičemž lidi ještě postávali před autobusem. Nakonec jsme vyjeli s několikaminutovým zpožděním – dvoupatrový autobus byl zaplněný tak ze dvou třetin. Já i spolucestovatel jsme si tak mohli zabrat dvojsedačky a na pětihodinové cestě se trochu prospat.

To však nebyl můj případ. V autobusech a letadlech spím pouze totálně vyčerpaný, takže jsem těch pět hodin strávil hledáním vhodné polohy, ve které bych usnul. To se mi nepovedlo, a tak jsem byl neskutečně rád, když jsme o půl sedmé dorazili na… tramtadadá, washingtonské parkoviště.

Ze všeho nejdříve jsme se vydali hledat otevřenou trafiku či jiný stánek, kde by měli k dispozici mapu města. Bez ní nemá po městě cenu chodit. Nakonec jsme ji koupili v takovém miniobchůdku a mohli jít směrem k budově Ministerstva financí a přilehlému Bílému domu. V něm se zrovna konal den otevřených dveří – svoji účast však bylo potřeba nahlásit o šest měsíců dopředu, takže jsme měli smůlu. Pár fotek jsme však udělali z boční strany – stejné, jako je i vchod do Ministerstva financí. Dokonce jsme i obešli policejní zábrany a prošli na protilehlou stranu – z ní však nic vidět nebylo.

Kolem dalšího z řady památníků jsme došli až k tomu nejvyššímu - Washington Monumentu. Vstupenky (jsou zdarma) na dopolední prohlídky již byly rozebrané, takže jsme museli vzít zavděk těm na 18:30. Vzhledem k tomu, že bylo teprve 9:00 a my už jsme poměrně dost památek obešli, čekalo nás úmorné čekání.

Vydali jsme se tak k další megapamátce – Kapitolu. Cesta lemují všelijaká muzea a knihovny – pro intelektuály poměrně cenné památky. I já jsem se u jedné z budov, které jsou dobře známé z filmů, vyfotil. Jinak cesta mezi monumentem a Kapitolem se zdá být krátká, ale vězte, že to jsou více než dva kilometry. Vzhledem ke Dni nezávislosti (konal se o dva dny později) byl Kapitol doslova obklíčen vojáky a policisty, stavělo se pódium, nacvičovaly se evakuace a psi v okolí pátrali po bombách.

Přímo ke Kapitolu jsme se tak nedostali, zato jsem se vyfotil s drsným a po zuby ozbrojeným policajtem! Bylo zhruba jedenáct a nás přepadl hlad. Nakonec jsme našli takový mini McDonalds stánek (to nemají v DC nic pořádného?), ale ještě předtím jsme si skočili na téměř národní jídlo. Totiž na polský hotdog vyráběný v Mexiku, snězený Čechy v Americe a prodaný Vietnamcem. Jak se nám ty národy hezky sešly.

Po jídle jsme se vydali hledat poštu, což byla záležitost skoro na hodinu. Ono se řekne, najdeme na mapě a půjdem. Když se v mapě ale stejným způsobem značí pošty, knihovny i studovny, tak to chvíli trvá, než se to všechno obejde. Nakonec jsme našli hned tu největší ve Washingtonu. A nešli jsme tam proto, abychom si udělali americký pas, jak se nás ptala paní úřednice na chodbě. (Američani si skutečně o pas žádají na poště!)

Chtěli jsme totiž poslat domů první várků dopisů koupených druhý den u Sochy Svobody. A to byl pro poštovního úředníka docela problém… co že je to vlastně ta Czech Republic? Nakonec jsme na každý pohled pro jistotu obdrželi čtveřici rozměrných známek, jakože asi pro jistotu. Takže horní třetina pohledů byla hned polepená – aspoň že jsou známky samolepící a nemusejí se olizovat jako u nás.

Byly dvě hodiny odpoledne a nám pořád zbývaly čtyři a půl hodiny do prohlídky a sedm a půl hodin do odjezdu zpět do New Yorku. A co jiného dělat odpoledne, než si dát šlofíka. A když jsme ve Washingtonu, tak proč si ho nedát rovnou pod Monumentem George Washingtona. Tak jsme se natáhli na vzorně posekaný trávník, slunce pařilo a my usnuli… a spali až do šesti hodin. Probudil jsem se s rudým krkem, rameny a zády. Ale co, řekl jsem si, jen tak každý se ve Washingtonu D. C. nespálí.

Na samotné prohlídce i s výkladem byl nejlepší nádherný výhled na celé hlavní město Spojených států. K oknům až u špičky monumentu vás vyveze výtah, nemusíte se tedy obávat výšlapu tisíců schodů. Z vyhlídky můžete samozřejmě pořizovat fotky i videozáznamy.

Po skončení prohlídky jsme se vydali pomalu k místu odjezdu našeho autobusu, když začal pořádný washingtonský slejvák. Pouliční prodejci bleskově proměnili sortiment z triček na deštníky, ale my se i přesto schovali v nejbližším obchodě. Což byl obří Obamastore. Poměrně velký obchod se suvenýry se současným americkým prezidentem – trička, vlaječky, košile, saka, sošky, skleničky, plakáty… za 10 dolarů jste se dokonce mohli nechat vyfotit s papírovou maketou Baracka Obamy v reálné velikosti před jeho prezidentským pultíkem. Dokážete si představit, že by takovýhle obchůdek měl v Česku třeba Václav Klaus?

Déšť následně ustal a my mohli pokračovat v cestě k místu, odkud odjížděl autobus. Trochu jsme se motali po washingtonských ulicích, které jsou velmi často pojmenovány po jednotlivých amerických státech. Vytáhli jsme tak z batohu mapu a začali hledat ten správný směr. A pak nastala věc, která se mi na Američanech velmi líbí – totiž snaha pomoci. Hned jak jsme začali zmateně v mapě hledat, kdeže jsme (anebo ji prostě jen vytáhli), okamžitě za námi přiběhl některý z místních, že nám musí pomoci. Zažili jsme to skutečně několikrát, a ačkoliv se i někdo spletl, tuto snahu pomoci vážně oceňuji.

K autobusu jsme nakonec přišli včas, zrovna když se začali seskupovat lidi. A když jsem autobus přijíždějící s zhruba 10minutovým zpožděním zahlédl v blízké zatáčce, běžel jsem se ihned postavit na čelní místo ve formující se frontě. Šlo nám totiž o přední místa v druhém patře autobusu, kde nejenom nejlepší výhled a nejvíce místa, ale i elektrické zásuvky a WiFi připojení. Díky šikovné taktice jsme nakonec skutečně seděli v předních sedačkách a asi ve 21.45 mohli vyrazit zpět do New Yorku.

Tam měl autobus dorazit až další den o půl druhé ráno, a tak jsem měl kupu času přemýšlet, zdali výlet do Washingtonu měl nějaký smysl. Došel jsem k závěru, že určitě ano, i když více jak desetihodinová cesta byla úmorná a město samotné pro mne bylo menším zklamáním. Působilo na mne jako malá placka (i když chápu proč ve městě nejsou mrakodrapy) velikosti většího okresního města v Česku.

Je asi zbytečné do města jezdit na 15 hodin, jako jsme jeli my, ale vidět Bílý dům, Kapitol, Washington Monument a další památníky stojí určitě za to. Intelektuály a další zájemce pak nadchnou i muzea, knihovny, ministerstva a další historické budovy, které leží poměrně u sebe. Ale počítejte s tím, že na kávu se k Obamům určitě nedostanete.

Fakta

Datum vydání: 2. Červenec 2009
Rubrika: Americký deníček
Týká se státu: ,
Vytisknout článek Vytisknout článek

Máš dotaz nebo svoji vlastní zkušenost?

Tak se nestyď se a zapoj se do diskuse! Čtenáři každou radu i zkušenost ocení. Jo a v komentářích si všichni tykáme. :)