Den 2: Lower Manhattan a Socha svobody

První ráno v Americe bylo docela krušné – kvůli časovému posunu a jet lagu jsem toho moc nenaspal, takže mi nebylo nejlíp. Šestihodinový časový posun organizmus docela rozhodí. Procházku jsme zahájili výletem k místu, kde stála dvojčata, jež 11. září 2001 poslali k zemi teroristé.

U WTC byl docela vtipný moment na přechodu. Přes silnici přecházeli obrovské davy lidí a jak tedy umožnit přejezd aut, aniž by pod něj skočil člověk? V New Yorku se totiž tak nějak toleruje přecházení/přejíždění na červenou. A to i tehdy, když poblíž stojí policisti. I já před nimi normálně chodil na červenou a oni dál vesele seděli v autě. Ale zpět k přecházení – v New Yorku to vyřešili jednoduše. Na obou stranách přechodu stojí dva chlápci s lanem a když naskočí chodcům červená, lano roztáhnou a zabrání jim přejít. Když potom naskočí opět zelená, lano rychle zbalí a může se vesele přecházet. :-)

No nebyl to ani tak výlet, jako spíš několikaminotová chůze, neboť bydlíme v Financial District Apartments na ulici Fulton Street, která se od World Trade Center nachází jen asi dvě tři minutky chůze. Celý areál je oplocený a zuřivě se v něm staví; krásný výhled na něj je z přilehlé budovy finančního centra. Kousek od WTC je i manhattanská marína (v podstatě stačí projít budovou finančního centra), tedy kotviště luxusních jachet. Na řece se zrovna proháněli členové pobřežní stráže ve dvou rychlých člunech, na kterých samozřejmě nechyběly ostré samopaly.

Kolonáda u moře je hezky upravená a procházejí se po ní i policisté na koních. Posedět můžete na lavičkách, přičemž vás budou míjet cyklisté, inline bruslaři, ale především běžci. Často jsem měl pocit, že každý newyorčan běhá. Přímo u řeky je i památník obětem Vietnamské války – udržovaný a s americkou vlajkou z květin. Na památníky se v Americe zdá se dbá, ne jako v Česku. A nejen o ně – v USA jsou všechny trávníky pečlivě posekané, keře ořezané a kytky okopané. A vypadá to fakt hezky.

Následovala cesta k přístavu, odkud jezdí trajekt k Soše svobody a na Ellis Island. Můžete si vybrat ze samotné jízdenky ($12,00) nebo jízdenky a prohlídky se sluchátky a předmluveným komentářem za $20,00. Zvolili jsme první variantu, nějaké namluvené komentáře se nám oběma zdály zbytečné. Pakliže byste o ně měly zájem, jsou k dispozici v angličtině, arabštině, francouzštině, němčině, italštině, japonštině, mandarínštině, ruštině a španělštině. Čeština samozřejmě chybí.

Z Ostrova svobody (Liberty Island) je krásný výhled na Manhattan, který občas kazí mlha. Hezké fotky pořídíte ze přední strany; z jiného místa prakticky nemá smysl sochu fotit. Sebe přece také nevyfotíte zezadu. Za sochou svobody se nachází i pěkný obchůdek se suvenýry – hrníčkama, tričkama a v podstatě vším možným včetně kýčovitých sošek a molitanových korun na hlavu. Z ostrova jezdí trajekt (mimochodem čekají se na něj dlouhé fronty, které popohání vtipný chlápek s megafonem :-) ještě na Ellis Island. To je místo, na které byli kdysi umísťovány všechny osoby, jež chtěli emigrovat do USA. Z počátku žili právě na Ellis Islandu a až po čase měli naději na přemístění přímo do Spojených států.

Pokud nemáte vysloveně hodně času, asi nemá cenu na Ellis Islandu z trajektu vystupovat. Lepší zábavu potkáte přímo na ulicích, které brázdí místní umělci – kouzelníci, streetdance skupiny, zpěváci… a je to fakt hezké. A lidi jsou všude stejní – jakmile číslo skončí a umělec jde s kloboukem obejít lidi s žádostí o pár dolarů, dav se okamžitě rozplyne. :-)

Na oběd jsme se vzhledem k jistým konexím stavili v McDonaldu. Takové normální meníčko vás vyjde včetně pití zhruba na 6 – 10 dolarů, přičemž pití si můžete libovolně doplňovat do kelímků – krom tradiční Coca Coly je k dispozici i Dr. Pepper (ovocná limonáda, kdysi hojně rozšířená i v ČR), malinový ledový čaj, jahodový džus nebo třeba iontový nápoj Powerade. Ten byl ze všech nejmíň sladký.

Americké limonády jsou vůbec supersladké a tedy i superhnusné. A co přesně znamená supersladké? No tak řekněme, že třeba Coca Cola (ta česká, ne ta sladší americká) je výrazně nesladká. Tím nastal poměrně vážný problém – co jiného pít, když neochucené vody mi nechutnají a ty supersladké hnusy se nedají pít? Kór když stojí dvoulitrová lahev od 2,99 dolarů výš? Po zhruba třech dnech jsme to vyřešili ideálně. Za 1,50 dolaru jsem si v CVS/pharmacy zřídil členskou kartu (Tak bych řekl, že jsem první člen zákaznického klubu z České republiky :-) a kupovali jsme si megalahve třílitrové CVS koly za dolar a nějaké centy. Bylo to nejchutější pití, co se dalo pořídit – navíc mega třílitrová lahev a nějakých pouze 20 korun!