Den 1: První dojmy ze země svobody

Do New Yorku jsme s kolegou přiletěli večerním spojem s přestupem v anglickém Londýně. Namísto chabých služeb ČSA jsme tak dali přednost britské kvalitě, což všem doporučuji. Služby na palubě byly skvělé – každý měl k dispozici vlastní monitor s videem a audiem na přání, dostal cestovní balíček a několikachodové občerstvení. Rajčatové těstoviny s bazalkou byly nic moc, ale za to na čokoládový mousse s mandarinkovou omáčkou vzpomínám ještě teď. Fakt neměl chybu.

Ještě v letadle jsme museli vyplnit dvojici formulářů – zelený pro povolení vstupu do USA. Psalo se do něho jméno, číslo pasu, datum narození, místo pobytu v USA, číslo letu a několik dalších otázek plus odpovědi na zákeřné otázky typu „Jste terorista?“

Po příletu na letiště Newark v New Jersey mě hned zaujalo obrovské množství kamer, které mě zabíraly hned z několika úhlů – no jo, bezpečnost. Ihned po vystoupení z letadla následovala cesta k imigračním přepážkám. Chtěli jsme mít jistotu, takže jsme si z nabídky „černoch – drsnej chlápek – drsnej černoch – mladý študák na brigádě – mladá slečna“ vybrali tu poslední. Vystáli jsme si frontu, ale nakonec to bylo asi jedno.

Tak jako tak jsem musel odpovědět na poměrně velké množství otázek. Proč jedeme do USA, co tam budeme dělat, kde budeme bydlet, známe někoho ve Spojených státech, máme tam příbuzného, byli jsme někdy v USA, jak pracujeme… barva spodního prádla. Teda na to se neptali, ale otázek bylo poměrně dost. (přečtete si, jak úspěšně projít kontrolou)

Ihned poté jsme si odešli pro kufry, které k naší spokojenosti zvládli přestup v Londýně a už na nás čekali na pásu. Poté jsme i s kufry šli k celní kontrole, kde jsme předkládali druhý formulář vyplňovaný v letadle. A zde se objevil první podstatný rozdíl. Zatímco já jsem zaškrtl ano jen u první z položek otázky číslo 11 a u úředníka prošel bez kontroly, kamarád se zaškrtnutou položkou číslo 2 měl problém. Měl totiž v kufru salám. A to se úředníkovi nelíbilo, takže si ho i s kufrem odvedl do vedlejší místnosti, kde mu kufr prohledal a salám bez milosti vyhodil.

Ihned poté jsme již mohli opustit letiště a vydat se svou vlastní cestou. Před letištěm nás zlanařil místní taxikář (neoficiální), který nás odvezl přímo na Manhattan. Neměl sem z toho dobrý pocit, ba se mi to vůbec nelíbilo, ale nechtěl jsem kamarádovi odporovat. A došlo na má slova – cesta sice stála předem domluvených 80 dolarů, kamarád mu navíc dal dalších 20 dolarů jako dýško. Mnohem levnější varianta jsou označené (žluté) taxíky (to vás z letiště Newark přijde na 50 – 75 dolarů včetně mýtného a dýška), popřípadě cesta airtrainem (vláček na/z letiště) a následně metrem. Z ní nemusíte mít vůbec strach. Na druhou stranu to bylo opravdu stylové přivítání v celkem pořádném bouráku – hlasitá hudba, dvakrát překročená maximální rychlost, průvan z otevřených okýnek, tma, venku svítící mrakodrapy, prostě nezapomenutelné první okamžiky v té pravé Americe.

Fakta

Datum vydání: 30. Červen 2009
Rubrika: Americký deníček
Týká se státu: ,
Vytisknout článek Vytisknout článek

Vy jste k tomu napsali…

miki Neděle 26. Červenec 2009 v 22:56

Dvakrát jsem procházel imigračním na JFK a nikdy se moc nevyptávali. Jednou jsem prošel bez nutnosti odpovědět, podruhé se ptal na důvod návštěvy USA to bylo všechno…

Petr Úterý 28. Červenec 2009 v 13:01

Co vím od ostatních cestovatelů, tak na JFK to odsejpá (je tam hodně lidí). My jsme přiletěli na vedlejší Newark a navíc pozdě večer (okolo 22:45), takže u přepážek bylo prázdno a tak si nás mohli pořádně proklepnout. :)

Jana Neděle 6. Září 2009 v 18:17

Ahoj, tenhle týden se chystám do NY na krátkou dovču, takže tvůj web mi dost pomáhá :) Jen menší dotaz – ty jsi zaškrtl ANO, že máš fruit/plants/food/insects a nevadilo jim to? Takže třeba bageta v kufru by neměl být problém?

Petr Neděle 6. Září 2009 v 19:28

Podle mne dost záleží přímo na celníkovi, ke kterýmu jdeš. Kámoš, který k němu šel předemnou, zaškrtl jak food, tak druhou položku – maso, uzeniny apod. A úředník mu rovnou řekl, ať jde s ním bokem, že mu probere kufr… celník mu celej přehrabal a salám mu vyhodil. :-)

Já jsem měl v kufru čokoládu a nějaký polívky v pytlíku (pro případ největší nouze :), takže jsem zaškrtnul pouze food. A kolem toho celníka jsem se snažil proletět co nejrychleji – sebejistě jsem kolem něj proletěl, pozdravil, narval mu do ruky lísteček, on pozdravil a popřál hezkej pobyt a já frčel čekat na kámoše.

Pokud ta bageta není vyloženě s flákotou masa, tak bych zaškrtl jen food. A kdyby se ptal, co tam máš za jídlo, tak bych zahrál blbýho a řekl něco jako big rolls. Kvůli tomu by ti kufr prohrabávat neměli a když, tak nejhorší, co se může stát je, že ti tu bagetu vyhodí. Druhá otázka je ovšem ta, jestli se bageta v letadle za dobu letu nezkazí.

Každopádně si dovču užij a nezapomeň napsat, jak ses měla. :-)

Norbert Středa 11. Listopad 2009 v 15:51

Tak zítra letíme poprvé do NY( přes Paříž). Snad vše klapne. Na Tvých stránkách jsem načerpal spustu cenných informací, díky za ně. Až budeme ve zdraví zpět, podělím se o dojmy.

Petr Středa 11. Listopad 2009 v 17:50

Ahoj Norberte, přeju šťastnou cestu a těším se na dojmy z New Yorku!

Norbert Neděle 22. Listopad 2009 v 00:15

Tak jsme ve zdraví doma. Všechno klaplo na jedničku. Let s AirFrance super, odbavení na JFK bez sebemenšího problému. Imigrační se jen zeptal na mou práci v ČR, vzal si otisky a foto a adios. Za 15 minut po doletu už jsme sedeli v taxíku a hurá do hotelu Wellington na 7th ave hned vedle Carnegie Hall. Za 5 dní jsme stihli co se dalo a naše dojmy jen ty nejlepší. Nákupy na vánoce se také podařily ( má žena si přišla na své) :-). Učitě si to někdy v budoucnu zopakujeme. Ještě jednou díky za Tvé postřehy a rady. Měj se, Norbert.

Petr Pátek 27. Listopad 2009 v 01:25

Norberte, díky za zprávu. Jsem rád, že jste si to v NY oba pořádně užili. :-)

Máš dotaz nebo svoji vlastní zkušenost?

Tak se nestyď se a zapoj se do diskuse! Čtenáři každou radu i zkušenost ocení. Jo a v komentářích si všichni tykáme. :)