Chtějí do Ameriky: Příběh těch, jejichž touhu po lepším životě zhatí Vlak smrti či nemilosrdná poušť

Zatímco většina návštěvníků těchto stránek touží po turistické návštěvě Spojených států, jsou i lidé, kteří se do USA snaží dostat nelegálně, a to za každou cenu. Jedná se především o obyvatele Střední Ameriky, kteří jsou ochotní obětovat své životy či části svého těla, jen aby se měly líp nejen oni, ale zejména pak jejich rodina.

Například průměrný roční příjem jedné sedmičlenné rodiny v Guatemale se pohybuje mezi 500 a 1 000 dolary. Představte si, že byste měli živit šest dalších lidí a na celý rok byste měli v přepočtu jen okolo 10 000 Kč!

Dospívající zástupci z těchto zemí se tak vydávají na dlouhou cestu zkusit své štěstí do Ameriky, kde vykonávají vesměs podřadné práce za pár šupů. Tedy v pouze v případě, že se jim podaří přeběhnout skrze ostře hlídanou mexicko-americkou hranici. Snem těchto lidí povětšinou nebývá zůstat v Americe na věky, avšak vydělat si dostatek peněz a pak se vrátit za svou rodinou do Střední Ameriky a třeba rozjet svůj vlastní byznys.

Na nákladním vlaku napříč Mexikem…

Jejich cesta zpravidla začíná v mexickém městě Arriaga, poblíž hranice s Guatemalou. Zde na každý vypravovaný vlak naskakují stovky lidí, kteří jdou za svým americkým snem. A pokaždé za svůj sen zaplatí několik lidí buď svým životem, nebo amputovanýma rukama a nohama – to když se neudrží a z malé plošiny nákladního vlaku spadnou. Ne nadarmo se mu tak přezdívá Vlak smrti či španělsky La Bestia.

Jen za první čtyři měsíce roku 2010 bylo těchto lidí na dvacet tisíc. Zavěšeni na nákladních vagónech se ze všech sil snaží udržet a nespadnout přímo pod kola. A pokud spadnou a vlak jim amputuje obě nohy, nevzdávají se. Chvíli leží v některé z mexických nemocnic a hned jak je to možné, vydávají se na cestu znova. V podstatě nemají co ztratit.

Další nebezpeční na ně číhají i v průběhu cesty napříč Mexikem, neboť všichni uprchlíci ve městě Ixtepec zpravidla přeskakují na jiný vlak do Mexico City. A zde bývají okrádáni, unášeni a ženy znásilňovány. Jen za šest měsíců loňského roku zde bylo uneseno na 9 700 obyvatel Střední Ameriky. I přesto se nevzdávají a míří dál na sever, do Ameriky.

…a vyprahlou pouští do Ameriky

Na severu Mexika ale jejich cesta nekončí, neboť to nejhorší je zpravidla ještě čeká. Musejí překročit ostře sledovanou mexicko-americkou hranici, která je obehnána ploty, elektronickými čidly a pohraniční stráž při jakémkoliv podezření okamžitě střílí.

Ročně v této oblasti zemře několik stovek lidí, nejčastěji kvůli dehydrataci a naprostému vyčerpání při několikadenním pochodu skrze poušť Sonoran a horu Baboquivari v Arizoně. A pokud nezemřou na poušti, utopí se, zemřou při převozu automobilem či je zastřelí pohraniční stráž či sami převozníci.

Teprve ti, kteří překonají i tuto překážku, nejsou deportováni zpět do Mexika a nezapletou se se zákonem si mohou říct, že se jim splnil jejich americký sen. Takže až uvidíte třeba na Floridě Středoameričana se sombrérem sekat trávu, aspoň se na něj usmějte.

Jemu pro cestu do Ameriky zřejmě nestačil jen formulář ESTA a pár tisíc na letenku.